Březen 2007

Počítadlo - TopList

23. března 2007 v 22:07 | Charvy |  Počítadlo

Kompletní Rady k Pěstování část.3

3. března 2007 v 20:17 | Hulič |  Pěstování

Škůdci

Můžete-li zabránit ve výskytu hned ze začátku, tím lépe. Když už je jednou rostlina napadena, budete pravděpodobně bojovat se škůdci po celou dobu života rostliny. Předejít škůdcům se dá použitím sterilizované půdy a nádob, a nevnášením jiných rostlin do pěstební místnosti. Máte-li nějaká domácí zvířata, nedovolte jim vstupovat do místnosti, protože mohou ve své srsti donést škůdce zvenčí. Pravidelně kontrolujte rostlinu a hledejte známky hmyzu, skvrn, dírek v listech, hnědnutí vrcholků listů a uvadlých větviček. Najdete-li navzdory vąem opatřením na vaší rostlině nějaké škůdce, je čas k postřiku nějakým insekticidem. Musíte použít něco, co zabije škůdce a ne vás. SPIDER MATES (Tetranychidae) jsou pravděpodobně příčinou vašeho trápení. Jsou to skoro mikroskopičtí škůdci a těžko se hledají. Na listech zanechávají sítě podobné pavoučím. Zanechávají za sebou také malé dírky v listech. První věcí, které si asi všimnete, je, že rostlina vypadá sklesle a nemocně. Sají enzymy z listů a jako důsledek se objevuje ztráta zelené barvy a lesku. Občas listy vypadají jako napadeny nějakou houbou. Vajíčka jsou velmi malé černé tečky. Použijte třeba i lupu a podrobně prozkoumávejte rostlinu. Zkoumejte také listy zespodu. Tyto škůdce najdete sedět na povrchu stejně jako zespod listu. Čím dříve začnete se škůdci bojovat, tím dříve budete mít od nich pokoj. K hubení SPIDER MATES (Tetranychidae) používejte přípravky, které obsahují tyto dvě sloučeniny: keltan (kelthane) a malateon (malatheon). Obě látky jsou smrtelné lidem a domácím zvířatům stejně jako škůdcům. Ale nemusíte mít obavy, tyto látky se asi po deseti dnech detoxifikují. Tedy můžete v pohodě marihuanu kouřit po deseti dnech po postřiku. Tyto látky bohužel zabíjí jen dospělé jedince a tak pravděpodobně budete muset postřik opakovat co čtyři dny po dobu 2 týdnů, aby jste měli jistotu, že jste zabili všechny dospělé jedince, než začnou klást opět vajíčka. Dělejte vše pečlivě, protože jediný vajíčka kladoucí SPIDER MATES (Tetranychidae) stačí, aby se populace během krátké doby obnovila. A i přes vaši chemickou ofenzívu je skoro jisté, že jeden nebo dva jedinci přežijí.
Vidíte-li kolem rostlin lítat malé bílé mušky, tak si můžete být jisti, že vaše chemická válka bude pokračovat. Tyto mušky jsou odolné skoro proti všem insekticidům. Důležité je zničit je již v jejich larválním stadiu, protože larvy dělají nejvíce škod na listech. Budete muset zachovat stejnou strategii boje, jako u SPIDER MATES (Tetranychidae).
Další metodou může být použití mýdlových vloček. Rozpusťte vločky ve vlažné vodě a míchejte, dokud se nevytvoří pěna. Potom tímto roztokem postříkejte vaši rostlinu. Nevýhodou je, že když rostlinu před nebo těsně po sklizni pořádně neumyjete, budete mít v ústech při kouření pocit mýdla.

Zaštipování

Zaštipování nemusí být vždy nutné. Důvod, proč se dělá je, že podporuje sekundární rašení a umožňuje světlu pronikat k nevyvinutým listům. Některé typy marihuany jsou přirozeně husté a bohaté, a když nejsou zaštipovány nebo stříhány, tak míza proudí nerušeně až do vrcholků, kde se vytváří květy plné pryskyřice. Na druhou stranu, když se vám zdá, že je vaše rostlina moc vysoká a tenká na věk tří týdnů, pak pravděpodobně potřebuje zaątípnout, aby z ní vyrostla pěkná listnatá rostlina. Tedy, ve věku tří týdnů by měla mít nejméně dvě sady větví a nebo 4 shluky listů a vrchol. K zaštípnutí stačí, když normálně odřeľete vrcholek hned nad místem, kde se stýkají dvě protilehlé větvičky. K rovnému a čistému řezu použijte žiletku. Chcete-li, můžete nechat vrcholek zakořenit ve vodě s přídavkem nějakého kořenového aktivátoru. Po objevení kořenů vrcholek zasaďte a on by měl vyrůst v novou rostlinu. Budete-li nechávat vrcholek kořenit ve vodě, je třeba jej nyní seříznout šikmo, aby byl vodě vystaven co největší povrch. Výhodou zaštipování je, že rostlina vyrazí do více vrcholků, více vrcholků rovná se více aktivních látek, a tom je celá hra. Pokaždé, když odříznete vrcholek, rostlina vyrazí se dvěmi novými vrcholovými větvemi z místa pod řezem, kde se stýkají větve. Zaštipování také povzbuzuje spodní větve k rychlejąímu růstu, než normálně, kdyby rostlina nebyla zaštipována.
Zaštipování je metoda jak získat na jedné rostlině více palic. Palice je vlastně vrcholek rostliny s květy. Jestliže během růstu odřežete vrcholek rostliny těsně nad místem, kde vyrůstají ze stonku listy, vyrazí z tohoto místa dvě větve a na konci každé bude nová palice. Tyto řezy můžete opakovat. Počty palic rostou geometrickou řadou. Správné košatění listoví zajistí průběľné zaštipování listů. To je možné poprvé provádět u rostlin starých 3-6 týdnů, kdy odstřihujeme vršek rostliny těsně nad jedním trsem listů. Hlavní stonek se pak uštipuje tak, že necháváme vždy 4-5 kolének pod řezem. Správné zaštipování zajistí optimální košatění a růst listů. Se zaštipováním se to ovšem nesmí přehánět - rostlina by také mohla uhynout.

Kvetení

Změní se světelný režim na dvanáctihodinovou noc. Po několika dnech se růst zastaví a začnou se objevovat květy. Přichází chvíle rozhodnout co se provede ze samci. Nechá-li pěstitel samce normálně vykvést kvůli semenům, musí jim ještě trochu pomóct s opylením, protože ve skříni asi težko přenese vítr pilová zrnka na samičí květy. Nevýhodou je, že získaný materiál má nižší obsah THC, tedy je méně silnější. Jestliže jde hlavně o psychotropní účinky, odstraní se samčí rostliny hned jakmile je možné je rozpoznat. K opylení nedojde, samičí rostliny vykvetou a neplýtvají drahocenným THC na tvorbu semen. Konopí je rostlina hermafrodit. Není dopředu jasné jakého pohlaví daná rostlina bude. Teprve během růstu se kytka "rozhodne" čím bude. Nelze to nijak ošidit. Je nutno rostliny přinutit ke květu a pak podle tvaru květů určit o jaké pohlaví jde. Existuje několik fint, jak na přírodu vyzrát. Většina pěstitelů nechce pěstovat samce. Ideálem je pěstovat rovnou samice.
Hlavní metodou jak, toho docílit je klonování. Odříznutím listu a jeho zakořeněním získá zahradník geneticky identického jedince, který má stejné pohlaví jako rodič. Není pak potřeba semen. Někteří pěstitelé takto rozmnožují jedinou původní rostlinu již 30 let, bez zjistitelné genetické degenerace. Navíc kvalita marihuany získané z takovéto rostliny je stále stejná. Každý si tak může množit ten model, který mu svou kvalitou vyhovuje. Další fintou je zrychlené zjištění pohlaví. Dolní část rostliny v místě, kde z ní vyrůstají listy se zakryje papírem, tak aby byla ve tmě. Tato část začne kvést. Kontrolou květů lze zjistit pohlaví. Je-li to samec, odstraní se. Je-li to samice, papír se odstraní a rostlina dále roste.

Sklizeň

Poslední fází je sklizeň. Zde je nejdůležitější otázkou KDY?. Cílem je sklidit rostlinu ve chvíli, kdy je obsah účinných látek nejvyšší. Toho lze dosáhnout jen dlouholetým pozorováním a zkušeností. Obecné pravidlo praví, že se sklízí v době, kdy začnou červenat a hnědnout vlákna rostoucí z květů. Sklizeň se provádí v době, kdy je rostlina v plném květu - nejlépe je vystihnout okamžik, kdy kvete největší množství květenství. Když samčí rostliny vytrousí svůj pyl, začínají odumírat a tehdy by se měly sbírat. Samičí žije, dokud nedozrají semena a odumírá asi měsíc po samci. Po posekání rostlin se tyto nemusí nijak zvlášť upravovat - stačí je rozložit na nějakém suchém a dobře větraném místě. Poté co je sklizeň dostatečně proschlá je vhodné jednotlivé části rozčlenit podle potence (obsahu THC) na několik složek. Nejpotentnější jsou palice květů s okvětními lístky. Naopak téměř bezcenné jsou velké listy a stonek. Pro uskladnění je vhodné použít tmavou a vzduchotěsnou nádobu , která je poté uložena na chladném, suchém místě (např. v mrazáku). Pokud by teplota byla příliš vysoká docházelo by k degradaci THC na méně účinné cannabinoidy.

Sušení

Tak tedy máte vypěstovánu svou marihuanu a budete ji chtít správně usuąit a skladovat, aby při koření byla jemná a "nekousala". Můžete zabránit nepříjemné chuti chlorofylu u "domácky" pěstované marihuany několika způsoby tak, aby marihuana měla jemnou a vyzrálou chuť, místo chuti ostré.
Za prvé, vytáhněte rostlinu i s kořeny a celou ji pověste na 24 hodin kořeny vzhůru. Pak obalte rostlinu papírem nebo velkým papírovým pytlem s otevřeným vrcholem a nechte takto rostlinu viset další 3 až 4 dny, dokud se vám listy nezdají suché na dotek. Nyní stáhněte listy ze stonku a dejte je do skleněné nádoby s víčkem. Nestlačujte listy příliš silně, protože je třeba, aby se k nim dostal vzduch. Hlavním nebezpečím při sušení a skladování je plíseň. Jsou-li listy moc vlhké v čase, kdy je dáváte do sklenice, začnou plesnivět, a protože plíseň ničí aktivní látky, zničí i vaši marihuanu. Měli byste kontrolovat sklenici denně a cítíte-li kyselé aroma, vyndejte marihuanu ven a rozprostřete ji na papír nebo noviny, aby mohla rychle uschnout. Někteří pěstitelé doporučují skladovat marihuanu ve tmě a chladu - prý se jim osvědčila mraznička.
Další metodou je, že přes rostlinu natáhnete plastikový vak. Udržujte vak lehce vlhký a i s rostlinou jej nechejte na slunci aspoň jeden týden. Pak přemístěte rostlinu do papírového pytle a nechte ji uschnout tak, aby byla vhodná ke kouření. Proces zrání vede k odstranění chlorofylové chuti. Pamatujte, že tak, jako mnoho věcí v životě, i marihuana zraje s věkem.

Kompletní Rady k Pěstování část.2

3. března 2007 v 20:16 | Hulič |  Pěstování

Teplota a vlhkost

Ideální teplota pro dobu osvětlování je mezi 20 a 26°C a pro dobu tmy o 7-10°C nižší. Když se vytváří květové stopky, lze zvýšit teplotu až na 32°C - konopí začne vytvářet více ochranné pryskyřice. Místnost, ve které budete pěstovat, by měla být, pokud možno, relativně suchá. Co potřebujeme, je pryskyřičný povlak na listech a aby toto rostlina vytvořila, je potřeba ji "přesvědčit", že jej opravdu potřebuje pro svou ochranu před vysycháním. V extrémně vlhké místnosti rostliny vytvoří veliké široké listy a neprodukují tolik pryskyřice. Nesmíte nechat vystoupit teplotu v suché místnosti moc vysoko, protože rostlina pak nemůže dostatečně rychle asimilovat potřebné množství vody pomocí kořenů a listy začnou hnědnout. Marihuana rostoucí v teplé a suché místnosti bude mít užší listy než ta, která vyrůstá ve vlhké. Příčinou je, že v suché atmosféře rostlina lépe dýchá, protože se vlhkost i odpadní látky z listů rychleji odpařují. Ve vlhkém prostředí se nemohou vypařovat tak rychle. V důsledku toho musí být listy širší s větším povrchem, aby se odpadní látky rychleji odstranily. A protože široké listy produkují méně pryskyřice než úzké, tak v gramu užších listů bude více aktivních látek než v gramu listů širokých. Sice může být hmotnost sušených listů ze "širokolistnaté" rostliny vyšší, ale většinou nepěstujeme svou vlastní marihuanu pro kvantitu, ale pro kvalitu. Protože pryskyřice v marihuaně slouží k zabránění usychání listů, je pravděpodobné, že najdeme více pryskyřice v listech rostlin pěstovaných v suchých místnostech, než v místnostech vlhkých.

Větrání

Správné větrání v místnosti, kde pěstujete je velmi důležité. Čím více rostlin v místnosti, tím důležitějąím faktorem se větrání stává. Rostliny dýchají svými listy. Jimi se také "čistí" od odpadních látek, které svým metabolismem vyprodukovaly. Není-li zajištěno kvalitní větrání, póry v listech se ucpou a rostlina uhyne. Je-li ovšem dostatečný pohyb vzduchu, odpadní látky se mohou snadno odpařit, rostlina může dýchat a zůstane zdravá. V malých místnostech, nebo pěstujete-li marihuanu např. ve skříni (i to jde, za předpokladu dostatečného přísunu světla, zářivky při svém tvaru jsou ideální pro tento druh pěstování), kde máte jen několik rostlin, stačí pravděpodobně ke větrání i jen otevření dveří když rostliny kontrolujete. Ačkoliv je možno vypěstovat zdravě vypadající rostliny ve špatně ventilovaných místnostech, přece jen budou větší a zdravější, jestliže mají dostatečný přísun čerstvého vzduchu. Jestliže strávíte dostatek času v místnosti, budou vaše rostliny růst lépe, protože budou používat váš vydechovaný CO2. Někdy je to opravdu obtížné zabezpečit dodávku vzduchu do vaší místnosti, protože je většinou schována někde ve sklepě nebo na půdě. V tomto případě obyčejný větrák pomůže aspoň k nějaké cirkulaci vzduchu. Zároveň stimuluje rostliny k vytvoření silného a zdravého stonku. Často se stává, že v domácím prostředí pěstované rostliny nevytvoří dostatečně silný stonek, protože se nemusí potýkat s vnějąími vlivy, jako je vítr a déšť. Ačkoliv na druhou stranu rostlina věnuje více energie na tvorbu listů a pryskyřice namísto tvorby stonku.

Zalévání

Máte-li v blízkosti zdroj čisté přírodní vody, je to celkem jednoduché - použijte ji. Většina z nás ale používá vodu dodávanou z městských vodáren. Obsah přidávaných látek je různý, zvláště pak chlóru. Lidé se již za ty roky naučili, jak jej odstraňovat nebo jak se s ním vyrovnat. Ale vaše rostlina nebude mít čas zvykat si a tím pádem se o to musíte postarat sami. Chlór se vypaří z vody během 24 hodin, pokud vodu necháte stát v otevřené nádobě. Odstátá voda pak má i druhý účel: ohřeje se na pokojovou teplotu a tím nevystavíte rostlinku šoku, který by mohla dostat při zálivce studenou vodou. Vždy používejte k zálivce vodu nejméně o pokojové teplotě. Může být i trochu vlažná. Má-li voda opravdu moc chlóru, můžete použít nějaký prostředek na snižování obsahu, který byste měli dostat v prodejně s rybičkami nebo v potřebách pro chovatele. Nejdůležitější věcí na zalévání je, že se to musí dělat pořádně. Je možno zalévat rostlinu v desetilitrové nádobě až jedním litrem vody. Cílem je dostat půdu vlhkou od povrchu až po dno nádoby. Budete-li zalívat malým množstvím, i když často, zvlhčíte pouze horní část půdy a kořeny rostliny se začnou obracet vzhůru směrem k vodě. Druhou důležitou věcí při zalévání je mít nádobu s dobrým odvodněním - drenáží. Měli byste mít ve dně několik děr, aby přebytečná voda mohla odtéct. Je-li nádoba bez drenáže, pak se voda bude hromadit ve spodní části a bude způsobovat růst kyselosti půdy, plíseň nebo hnití kořenů. Jak už bylo řečeno dříve, půda musí umožnit odtok vody a nesmí se stávat tvrdou nebo vytvářet nějaký pevný obal. Jestliže jste do půdy přidali písek a perlit, jak bylo řečeno, neměli byste mít problémy. Ke zjištění, kdy zalévat, prostě strčte prst do hlíny. Cítíte-li vlhkost, můžete den nebo dva se zálivkou počkat. Hlína na povrchu je vždy vlhčí než ta, která je hlouběji. Rostlinu můžete přelít stejně snadno, jako ji nechat přílíš suchou, ale suché období přežije úspěšněji, než přehnané zalévání. Je lepší vyhrabat okolo stonku malý vodní příkop a vodu lít do něj - tím se zabrání přímému styku vody se stonkem a vyhneme se stonkové plísni. Silnější Marihuana vyroste v relativně suchém a horkém prostředí. Zalévejte když vodu rostlina potřebuje a nezalévejte, když ji nepotřebuje.

Hnojení

Marihuana má ráda dostatek živin, ale můžete ji také poškodit, jste-li moc horlivý. Některá hnojiva mohou rostlinu spálit a poškodit kořeny, jsou-li použita ve vysokých koncentracích. Většina kupovaných půd má dostatek živin pro růst rostliny v prvních 3-4 týdnech a tedy se o dodávání nemusíte starat. Nejdůležitější věcí na zapamatování je, že rostlinu si musí zvykat postupně na zvyšující se dávky. Začněte s vysoce ředěným hnojivem a postupně koncentraci hnojiva v roztoku zvyšujte. Snažte se používat hnojiva, která nemění pH půdy, což mnoho hnojiv dělá. Obecně všechna hnojiva pH snižují, čímž ji dělají kyselejší. Proto pro jistotu občas zkontrolujte pH půdy a když tak použijte opět vápenec. Jak tak čas ubíhá, množství solí, vzniklých rozkladem hnojiva, způsobuje růst kyselosti půdy a občas koncentrace solí vede k zakrnění rostliny a hnědnutí listů. Také během času, jak rostlina stárne, se kořeny stávají méně efektivní při získávání živin. Abyste se vyvarovali koncentrování solí v půdě a zajistili rostlině dostatek živin, je zapotřebí začít hnojit rostlinu, ve věku zhruba 6 týdnů, listově. Rozpusťte proto hnojivo ve vlažné vodě a tímto roztokem postříkejte přímo listoví. Listy absorbují hnojivo přímo do jejich cévek. Budete-li pokračovati v přidávání hnojiva do půdy, musíte si dát pozor na předávkování rostliny hnojivem. Nezapomeňte zvyšovat množství živin rostlině postupně. Marihuana vypadá, jako že je schopna spotřebovat tolik hnojiva, kolik jí dáte, pokud si ale na něj bude zvykat postupně. Během prvních zhruba 3 měsíců hnojte rostlinu co pár dní. Jakmile se růst listů zpomalí, přísun hnojiva rostlině by měl být snížen také. Nikdy nehnojte rostlinu před tím, než ji budete chtít sklízet, neboť přísun živin podporuje růst listoví a zpomaluje tvorbu aktivních látek (A o ty nám jde, že?).
Konopí prospívá nejlépe, je-li hnojeno substrátem o poměrné složení dusíku:fosforu:draslíku - 23:19:17. Nezbytné je také zajistit dostatečné množství stopových prvků (pokud již nejsou v zemině zastoupeny) a to: sodík, bór, zinek, křemík, vápník, kobalt, železo, chlór, molybden, hořčík, hliník a mangan. Mimo to ještě vitamíny B1, B2. Při aplikaci hnojiva se stačí řídit návodem na obalu - v žádném případě cannabis nepřehnojujte! Toto jsou zároveň nejdůleľitějąí složky všech běžných hnojiv. Obsah těchto prvků ve hnojivu se udává větąinou v procentech. Například mi tu zrovna na stole stojí lahvička hnojiva jménem Harmavit Speciál. Obsahuje 10% Dusíku, 9.5% Fosforu a 10.5% Draslíku. Takovéto hnojivo budu označovat 10-9.5-10.5, nemá smysl to označovat takto přesně bude stačit 10-10-10. Existují dokonce i 20-20-20. To jsou velmi silná hnojiva. Živiny zpočátku dodá kvalitní půda. Při pěstování doma se vyčerpá a je třeba později dodat hnojivo. Projděme si postupně ony tři hlavní činitele. Většina hnojiv má tu nepříjemnou vlastnost, že postupně zvyšují kyselost půdy. Nemá cenu hnojit dříve než za tři týdny po přesazení rostlin. Dávky hnojiva je třeba zvyšovat postupně. Lze hnojit i postřikem listů, ale ne dříve neľ po 1.5 měsíci. Oxid uhličitý CO2 je látkou, kterou rostlina dýchá. Získává z ní látky důležité pro svůj růst. Určitě znáte ze školy fotosyntézu. Fotochemickou reakci, kde jako katalyzátor působí chlorofyl.

Kompletní Rady k Pěstování část.1

3. března 2007 v 20:16 | Hulič |  Pěstování

Domácí pěstování:

Úvod
Pěstování marihuany v domácnosti (indoors) je alternativou, pokud nemáte možnost pěstování venku, např. v kukuřičných polích nebo někde na odlehlém místě. Nebo nechcete riskovat udání "aktivních" sousedů, popřípadě se nechcete dočkat překvapení, že již někdo za vás "sklidil, aniž by sel". Mimoto je pěstování marihuany z pohledu policie trestné a může vás čekat i nepříjemné překvapení z jejich strany, pokud nejste dost opatrní. A pak, když máte rostlinku(y) doma, můžete s radostí sledovat, jak rostou, opatrovat je a třeba si s nimi i povídat. Domácí pěstování má velkou výhodu. Rostlinky jsou pod neustálou kontrolou. Pěstitel je s nimi v kontaktu prakticky denně. Může reagovat na jakékoliv změny. Naučí se porozumět požadavkům rostlinek. Nevýhod je také dost. Při pěstování doma, je třeba rostlinkám zařídit umělé osvětlení a to žere elektřinu a elektřina zase žere peníze. Dalším nebezpečím je, že pokud k vám vtrhne policie (pochopitelně musí mít povolení k domovní prohlídce), těžko budete tvrdit, že vám tu skříň plnou rostlinek, zapojenou do elektrické zásuvky někdo podstrčil. Kdo může pěstovat? Jedním slovem - každý. I když jste neměli předchozí zkušenosti s pěstováním doma, můžete dostat krásnou úrodu marihuany, pokud se jen trošku budete řídit několika radami v tomhle slohovém útvaru. A třeba, když jste měli s pěstováním "indoors" nějaké problémy v minulosti, možná vám tenhle článeček pomůže.
Pro pěstování marihuany jsou důležité tyto tři složky.
  1. Světlo
  2. Půda
  3. Oxid uhličitý

Semínka

Semínka lze v Čechách sehnat poměrně jednoduše. Stačí mít známého, který se pěstování věnuje - ten bude mít určitě zásobu semínek zaručeného modelu. Někteří za těžké peníze nakupují semínka v Holandsku, kde existují firmy (Sensi seed bank,..), které prodávají odrůdy speciálně vyšlechtěné na vysoký obsah THC (př skunk). Semínka lze také najít ve většině koupené trávy. Neobsahuje-li vaše marihuana žádná semínka, zapochyboval bych trochu o její kvalitě. Semínka jsou výborným indikátorem kvality trávy. Semínka uvolněte z chumáčku květu jemně rukou, aby nedošlo k jejich poškození. Semínka nalezená v koupené marihuaně jsou schopná růstu, nejsou-li starší než tři roky. Semínka jsou plodná jen několik let. Obecně ze starších mají šanci vyklíčit ta největší. Semínka určují kvalitu výsledné rostliny. Nemůžete získat více, než je uloženo v semínku. Semínka jsou světle až tmavě hnědá. Za dobré znamení bývá považováno, když jsou tmavě žíhaná. Délka asi 5 mm. Máte-li velkou zásobu semínek a omezenou pěstovatelskou plochu, vybírejte pouze velká, tmavá a zaokrouhlená.

Klíčení

Do truhlíku se sterilním pískem, což je písek z pískoviště pečený v troubě při 200 stupních 40 minut, se vloží semínka. Špičatější špičkou vzhůru, do hloubky asi 2 cm. Písek se udržuje stále mokrý. Buďto se zalévá ze spodu, vzlínáním vody z misky, nebo rozprašovačem. Klasické zalévání z konvičky by písek odplavilo. Truhlík se umístí těsně pod dvě zářivky, které svítí non-stop. Ty dodají teplo a po vykouknutí klíčků z půdy i světlo. V truhlíku se semínka ponechají do doby, než z nich vyrostou první lístky. Klíčení ve vatě není příliš vhodné. Jemné kořínky se do vaty zapletou a při přesazování se polámou. Obecná zásada praví, přesazovat co nejméně. Ideální je pěstovat semínka rovnou ve velkém květináči, ve kterém nakonec bude rostlina i kvést. Trochu jiný - jednoduší způsob klíčení : Použijte vlhké papírové ubrousky nebo houbu a dejte semínka mezi 5-6 vrstev ubrousků nebo do dírek v houbě. Během klíčení, které trvá v rozmezí od tří dnů do dvou týdnů je bezpodmínečně nutné udržovat stálou vlhkost - né potopu! Ideální je tmavé místo a teplota kolem 32°C. Pokud chcete klíčení urychlit, je možné předem namočit semínka na 24 hodin do vlažné vody. Při přemisťování vzklíčených rostlinek je třeba dát pozor, aby se nepoškodily kořínky - kvůli tomu je lepší přesazovat ihned poté, co se objeví hlavní klíček.

Půda

Výběr a příprava půdy pro pěstování konopí je fatální otázkou a v žádném případě ji nelze bagatelizovat. Důležitý je obsah nutričních látek a stopových prvků, kterého můľe být dosaženo jednak hnojením nebo pořízením biohumusu (například vysazením dešťovek, které se na tvorbě humusu aktivně podílejí). Použijte tu nejlepší, kterou jen najdete. Šetření na půdě se z dlouhodobého pohledu nevyplácí. Použijete-li nesterilizovanou půdu, na 100% v ní najdete nějaké parazity, pravděpodobně příliš pozdě, než aby rostlinu zachránilo přesazení do "čisté" půdy. Kvalitní půdy najdete v každé prodejně se zahrádkářskými pomůckami nebo v květinářstvích. Kvalitní půda by měla mít následující vlastnosti:
  1. Měla by dobře odvádět vodu (dobré drenážní schopnosti). Tzn., měla by obsahovat určité procento písku, perlitu nebo nějakého porézního kamene.
  2. pH by se mělo pohybovat mezi 6,5 a 7,5, jelikož marihuana si nevede dobře v kyselých půdách. Vysoce kyselá půda povzbuzuje rostlinu směrem k převládnutí samčího pohlaví, což není naším cílem.
  3. Půda by měla samozřejmě obsahovat i humus, kvůli zachycování a dodávce vlhkosti a živin.
Chcete-li použít svou vlastnoručně namíchanou půdu, můžete použít tento recept: smíchejte 2 díly rašeliny s jedním dílem písku a jedním dílem perlitu nebo porézního kameniva vždy k získání 16 litrů zeminy. Otestujte pH vaší půdy lakmusovým papírkem nebo pomocí testovací soupravy (měla by být k dostání ve výše uvedených obchodech) nebo pH-metrem (to už je pro snoby). Ke zvýšení pH dodejte přibližně 300 g mletého vápence na 10 kg půdy. Dojde ke zvýšení pH přibližně o jeden bod (je třeba trochu experimentovat). Trváte-li na tom, že použijete hlínu, kterou jste nakopali někde za domem v zahrádce, je doporučeno ji sterilizovat. A to pečením v troubě při teplotě 200 stupňů po dobu 30-40 minut.To zneškodní veškerý život v půdě, takže by z ní nemělo růst nic, co tam nebylo zasazeno. Předem ji ovšem musíte navlhčit, a připravte se také na rychlou evakuaci domu, protože při pečení hlína strašně smrdí. Potom přidejte 1 polévkovou lžíci hnojiva na každých 4-5 litrů půdy a pořádně promíchejte. Lepší ovšem je, když utratíte za půdu pár korun v obchodě.

Nádoba na sázení

Poté, co jste si připravili půdu, je třeba se poohlédnout po vhodném květináči nebo jiné nádobě. Tato nádoba by měla být také sterilizována, zvláště bylo-li v ní již dříve něco pěstováno. Velikost nádoby je úzce spjata s velikostí (a i vším okolo) budoucí rostliny. Měli byste plánovat ne více než jedno přesazování, protože přesazování je pro rostlinu jistým šokem, po kterém se vzpamatovává a na určitou dobu zpomalí svůj růst, či jej dokonce zastaví. První květináč by neměl být větší neľ 15 cm v průměru a může být hliněný nebo plastický. Měl by být také dost hluboký - hlavní kořen konopí má obvykle 1/10 délky stonku a zavrtává se přímo do země. K přesazení si připravte větší nádobu tak, že ji naplníte půdou a uprostřed necháte důlek o rozměrech odpovídajících květináči, ve kterém doposud rostlinka žije. Malý květináč otočte vzhůru dnem a podle všech zkušeností by vám měla rostlina i s půdním balem vypadnout. Pokud se tak nestane, stačí horním okrajem květináče jemně udeřit o stůl a rostlina i půdním balem vypadne. Další, elegantnější, metodou je pěstovat mladé rostlinky v kelímcích vyrobených z lisované rašeliny, které se po přesazení do větší nádoby samy rozloží, dovolí kořenům prorůst skrz ně a ještě dodají živiny. Větší nádoba by měla mít asi 30 cm v průměru a objem okolo 11 litrů. Marihuana nemá ráda, když jsou její kořeny nějak omezeny nebo sevřeny v malém prostoru. Je těžké pak znovu přesazovat 150 cm vysokou rostlinu a tedy plánujte s předstihem. A rostlina skutečně bude veliká. Malé rostlinky by měly být připraveny k přesazení do jejich stálého "domova" již po dvou týdnech. Dbejte starostlivě o ně během prvního (až druhého) týdne v novém "bydlišti". Nepřipusťte nějaké omezování a škrcení kořenů, protože rostlina si už nepovede dobře, jsou-li jednou její kořeny nějak omezovány nebo stísněny.

Světlo

Nedá se svítit, musí se svítit. Otázka zní: Čím, za kolik a jak dlouho?
Ve volbě svítidla, kterým bude pěstitel osvětlovat svůj domácí pozemek existují v podstatě tři možnosti: Žárovky, Zářivky, Výbojky.
Žárovky jsou nejméně efektivním zdrojem světla. Většina energie, kterou spotřebují se v nich promění na teplo. Výhodou je, že jsou levné. Barva jejich světla je načervenalá. Vyzařují především v červené oblasti. Chybí jim modrá složka světla. Nedoporučuje se použití klasických žárovek - složení jejich světla způsobuje nadměrný růst stonku na úkor listů a květů.
Zářivky jsou efektivním zdrojem. Většina příkonu je vyzářena ve formě světla. Všichni známe klasické zářivkové trubice. K těm je třeba další "bižuterie" (startér, tlumivka, kondenzátor), která celé zařízení prodraží. Zářivkové trubice se vyrábějí v různých délkách a výkonech. Důležitá je barva jejich světla. K dostání jsou dvě základní provedení. Cool White, neboli studená bílá. Takováto zářivka vyzařuje světlo namodralé, má tedy většinu vyzářeného světla v modré oblasti světelného spektra. Druhým provedením je Warm White, což je teplá bílá. Světlo je načervenalé a výkon je tedy soustředěn do červené oblasti spektra. Pro pěstování je vhodné obě barvy světla kombinovat, aby bylo světelné spektrum vyrovnané. V BauMaxu jsem viděl i speciální zářivky GroLux určené přímo pro pěstování rostlin. Je to zářivka s vyváženým světelným spektrem. Ovšem cena okolo 400 Kč ji činí nepoužitelnou. Červená část světla prý podporuje růst stonku, vývoj květu a kořenu (kytka roste do výšky a dospívá), modrá část spektra podporuje růst listů (růst do šířky). Někdo tvrdí, že klasické zářivkové trubice je třeba měnit každých 6 měsíců. Věkem se totiž sníží jejich výkon, ale pro svícení doma se dá používat dál. Kromě klasických trubic jsou dnes velmi rozšířené tzv. úsporné, kompaktní zářivky. Jsou to vlastně zářivky, které se šroubují přímo do žárovkových objímek. Ve svém těle mají přímo zabudován elektronický startér. Opět s cenou kolem 400 Kč, nejsou při pěstování příliš používány. Výhodou by měla být jejich větší životnost oproti zářivkám s klasickým startérem a tlumivkou.
S jejich úsporností je to následovně. Jsou úspornější než žárovky. Kompaktní zářivka o příkonu kolem 20W, se svým světelným výkonem vyrovná 100W žárovce. Spotřebovává tedy pětkrát méně energie. Totéž ovšem platí i o zářivkových trubicích. Tedy trubice versus kompaktní "úsporné" zářivky vychází fifty : fifty. Většinou se používá pro každou rostlinu jedna zářivka metr dvacet dlouhá.

Výbojky Jsou v reflektorech na stadiónech, jsou ve veřejném osvětlení. Podle toho, kterým plynem je výbojka naplněna, vydává příslušně zabarvené světlo. Často se výbojky kradou ze sloupů veřejného osvětlení. Zaprvé je to vandalismus a poškozuje to veřejné mínění o nás a za druhé, sodíkové výbojky, které se používají při veřejném osvětlení mají výrazně oranžovou barvu, jsou navrženy tak, aby jejich světlo dobře pronikalo mlhou a deštěm. Mají výrazný nedostatek vlnových délek z modré části světla.
Halogenové lampy to jsou taková ta světla, která se automaticky rozsvítí, když se v noci motáte okolo nějaké vily. Za cenu kolem 500 Kč lze koupit halogenku o výkonu půl kilowattu zabudovanou do reflektoru. Podívejte se v Baumaxu, nebo někde, kde prodávají osvětlovací techniku. Halogenky jsou levné a výkonné, proto se používají nejčastěji.

Je jasné - čím více světla, tím více zaplatíte za elektřinu. Měsíční účet za provoz el. spotřebiče si snad každý dokáže spočítat sám, ale abych vás zbavil delšího mlácení do kalkulačky - tady je vzorec (platí při svícení 18 hodin denně po dobu 31 dní): X=0,558xSxP ; S [kč] je sazba za 1 KW/h , P [W] je příkon spotřebiče. Je důležité zvolit svítidlo s dobrou účinností. Například žárovka o příkonu 100W, přemění na světlo pouze něco okolo 20W. Za celoměsíční provoz takové žárovky zaplatíte např: 108 Kč, ale prosvítíte vlastně pouze osmnáct pade. Zbytek, tedy více jak 80 Kč se přemění na teplo. V tomto ohledu jsou mnohem lepší zářivky, kde se mění na světlo téměř všechna dodaná energie. Jak je tomu s halogenkami, to nevím. Také platí, že čím větší výkon zářivky, tím rychleji rostlina poroste. Čili nakupovat v rámci vašich finančních možností co nejsilnější zářivky. Pod silnými zářivkami se dá vypěstovat rostlina vysoká 100-140 cm vysoká již po dvou měsících. Pod těmi nejsilnějšími můžete dosáhnout i denního přírůstku okolo 5 cm. Jedinou překážkou pro pořízení těchto vysokovýkonostních zářivek je jejich cena a spotřeba. Důležité je, aby světlo, které rostliny přijímají, mělo co nejvyrovnanější barevné spektrum. Rostliny se totiž podle barvy světla orientují, co je zrovna za roční období. Bude-li na ně dopadat především červené světlo, budou si myslet, že už je podzim a předčasně vykvetou. Jelikož jsou rostliny zelené, znamená to, že zelené světlo nepohlcují a odrážejí jej. Budete-li svítit na kytku zeleným světlem, bude si myslet, že je tma. Květiny prostě zelené světlo nevidí.
Důležitým faktorem je délka umělé noci a dne. Je tu druhý činitel určující virtuální roční období. Pokud žijí rostliny venku. Začíná jejich vegetační období v květnu. Semínka začnou klíčit, pak následuje období růstu a na podzim přichází třetí, poslední období, kterým je doba květu a plození. Konopí je jednoletá bylina. Na konci roku zemře a musí proto vytvořit dostatek semen, které zajistí nový život v příštím roce. Aby rostlina poznala, že se blíží studené období roku a že je tedy třeba začít kvést, aby stihla vytvořit semena dříve, než přijdou první mrazy, orientuje se podle světla. Jedním z faktorů je barva světla, druhým faktorem je délka noci. Na konci roku se noc prodlužuje. Bude-li délka noci alespoň 12 hodin, rostliny vykvetou. Existují pěstitelé, kteří pěstují jednu rostlinu už třeba tři roky. Osvětlují ji tak, aby nikdy nezůstala víc jak deset hodin po tmě a kytka roste a roste. Důležitým faktorem je umístění zdroje - nejlepší je údajně zářič 4-6 cm nad vrcholkem rostliny. Je ovšem nutné dbát na to, aby v důsledku vyzařovaného tepla nedošlo k uvadání horních listů. V přirozeném prostředí rostlina svůj vývoj řídí podle délky dne a noci. Když se začne zkracovat doba osvětlení, identifikuje to cannabis jako blíľící se zimní období a urychlí svůj vývoj ke květu a zrání. Tohoto poznatku lze využít i při pěstování uvnitř. Pokud například pěstitel preferuje způsob průběžné sklizně, nemá zájem na tom, aby rostlina brzy vykvetla, a proto udržuje dlouhou fotoperiodu. Takto lze pěstovat třeba celý rok - když se potom rozhodnete nechat cannabis vykvést, stačí zkrátit dobu osvětlení. Rostliny by měli mít maximálně 18 hodin světla denně, v žádném případě ne více - musí se taky "vyspat". Obecně platí, čím méně tmy denně v průběhu prvních 5-6 měsíců, tím lépe. Čím je rostlina starší před tím, než začne kvést, tím lepší je konečný produkt. Poté, co rostlina začne kvést, se její metabolismus rapidně zpomalí tak, že se již kvalita nezvyšuje s věkem, jak tomu bylo v období před započetím květu. Celé je to tedy o tom, nechat rostlinu, předtím než vyrazí do květu, co nejdéle růst, aby se obsah užitečných látek dostal na nejvyšší možnou míru v době sklizně.

Optium, heroin, kokain

3. března 2007 v 11:39 | Hulič |  O Většině Drogách

Optium, heroin, kokain:

Užívání opia:
Tradiční užívání opia ve většině světa ustoupilo užívání syntetických nebo izolovaných a vyčištěných opiátů. Na Zemi existují místa, kde se opium kouří a patří to ke kultuře obyvatelstva podobně jako u nás pití piva. Jedná se o oblasti, kde pěstování a užívání opia má tisíciletou tradici.
Užívání opia v Čechách je také celkem rozšířené, uživatelé vyhledávají jednak čerstvé makovice, ze kterých získávají opium. Druhou drogou (termín droga v tomto kontextu znamená látku rostlinného původu sloužící k přípravě léku nebo léčivé směsi) jsou sušené makovice, maková sláma neboli makovina. Z mých pozorování se zdá že existují následující typy uživatelů, resp. užívání:
§ Výhradně sezónní uživatelé - v době opiové sezony vyrazí nasbírat surové opium, které pak užívají - většinou několik měsíců. Opium často kouří, nebo z něj vyrábějí různé odvary. Od podzimu do jara pak abstinují.
§ Celoroční poživači opia - v průběhu sezony si udělají zásobu surového opia na celý rok nebo nasbírají a nasuší zásobu makoviny - makové slámy. Z té pak vyrábějí odvary, které popíjejí. Tento druh poživačů je dosti výjimečný.
§ Doplňkové užívání - uživatelé, kteří celoročně užívají jiné drogy (obyčejně heroin) a vždy v létě přecházejí často z ekonomických důvodů na užívání opia. Opium si často aplikují injekčně.

Farmakologické údaje

Surové opium se dnes užívá výhradně jako droga. V lékařství se opium užívá velmi zřídka. V současnosti je častější užití izolovaných nebo syntetických alkaloidů. Lékopis doporučuje maximální dávku jednorázově 0,15 g práškového opia, denně pak 0,5 gramu při obsahu 10% morfinu. Pokud vyjdeme z předpokladu, že nařezáním jedné makovice získáme 0,05 gramu opia, tak jednorázová dávka by byla maximálně opium sebrané ze 3 makovic, denně pak maximálně z 10 makovic. Samozřejmě - míněno je užití požíváním - při injekční aplikaci musíme dávku redukovat na šťávu z 1 makovice, při kouření ze 2 makovic.
Opium nebo přípravky z makoviny je možné si aplikovat:
§ Kouřením - u nás většinou jako surové opium, které se kouří buď z dýmek, nebo nadrobené a zabalené do cigaret. Tradiční opium určené ke kouření - "čandu" - se u nás neužívá. Jeho výroba je dosti složitá a trvá asi rok. Opium pak má formu světlé pasty, kterou lze hníst. V průběhu přípravy se mění obsah rostlinných zbytků i alkaloidů. Biologická využitelnost (tzn. kolik z užitého opia se dostane do těla) kouřeného opia je vysoká, kolem 60-70%.
§ Při požívání opia je biologická dostupnost účinných látek kolem 30%. Požívání je možné buď jako opium surové nebo ve formě čajů a odvarů. Ty se většinou připravují z makovic čerstvých nebo ze sušené makoviny. Nevýhodou při perorálním užívání je častý nežádoucí příznak - zvracení, obyčejně bez nevolnosti. Silnější odvary mohou zvracení vyvolat i když k nim jen přičichneme.
§ Injekční aplikace je však značně riziková a proto zásadně nevhodná. Biologická využitelnost účinných látek je sice vysoká (blíží se 100%), ale velmi vysoká jsou i zdravotní rizika spojená s tímto způsobem užití. (viz. níže)
Pohyb hlavních alkaloidů v organismu:
§ Morfin - má mocný efekt na CNS (centrální nervový systém - mozek a mícha). Místem účinku jsou specifické receptory pro endogenní opioidy které jsou rozmístěné v mozku a míše. Průnik do CNS přes hemato-encefalickou barieru, která odděluje krevní systém a mozek je problematický díky špatné rozpustnosti morfia v tucích. Většina morfinu se vylučuje z těla nezměněna močí - 90% morfia se vyloučí během 24 hodin. Morfin dobře proniká placentární barierou, může tedy ohrozit nenarozený plod.
§ Kodein je mnohem slabší než morfin, v organismu se z části na morfin metabolizuje. Mechanismus a místo účinku i vylučování je prakticky shodné s morfiem.
§ Papaverin se relativně dobře vstřebává z trávícího ústrojí. Nemá centrální účinek, protože neproniká hematoencefalickou barierou. Účinkuje tedy jen periferně.
Laboratorní detekovatelnost: Užití opia je možné laboratorně nebo screeningovými testy (destičky, papírky) detekovat jako jiné opiáty. Po jednorázovém užití se testy negativizují cca. 3 den, po pravidelném užívání do týdne. Pokud je k detekci užita sofistikovanější metoda (chromatografie), toxikolog může rozpoznat zda bylo užito opium nebo jiný opiát (heroin).

Účinky

Efekt opia je odlišný od čistých, izolovaných alkaloidů nebo syntetizovaných opioidů, protože se jedná o směs alkaloidů. I když se na účinku podílí především morfium, které je nejsilnějším alkaloidem - ostatní látky efekt modifikují.
§ Morfin - je mocný lék proti bolesti, vyvolává euforii (účinek na limbický systém mozku), způsobuje celkový útlum mozku - to má za následek uklidnění až narkotický spánek s barevnými sny. Vedlejším a velmi obávaným účinkem útlumu je riziko zástavy dechu pro ovlivnění dechového centra. Morfin dráždí centrum pro zvracení. Periferně (tj. mimo centrální nervový sytém) morfin způsobuje ochabnutí hladkého svalstva - to vede ke zpomalení pohybu potravy ve střevech a k zácpě a k problémům s močením. Morfin silně ovlivňuje pohlavní funkce. Muži i ženy ztrácejí zájem o sex, ženy při pravidelném užívání přestávají ovulovat, pravděpodobnost otěhotnění je tedy minimální. Muži mívají po užití opiátů problémy s erekcí a bývá snížena i schopnost ejakulace.
§ Kodein - je slabé analgetikum, působí jako výborný lék ke ztlumení kašle. Jinak jsou jeho účinky podobné morfiu, jen jsou mnohem slabší.
§ Papaverin - účinkuje jen periferně, používá se jako lék proti křečím hladkého svalstva. Po injekční aplikaci do žíly může dojít k poruchám srdečního rytmu, poklesu krevního tlaku a zpomalení tepu.
Závislost při užívání opia (lhostejno zda jej aplikujeme injekčně, kouřením nebo požíváním) vzniká shodným mechanismem jako při užívání kteréhokoliv jiného opioidu, např. heroinu. Také odvykací stav je stejný, nastupuje několik hodin po poslední aplikaci, plně rozvinutý je 3. den a do týdne odeznívá.

Jak opium neužívat - poznámky pro uživatele opia

Příprava opia k užití není jednoduchá, jak se mnozí uživatelé domnívají. Největší problémy, resp. zdravotní rizika, nese s sebou užívání injekční. Surové opium je směsí různých látek, které nejsou k injekční aplikaci nejvhodnější. Opium, kromě alkaloidů, obsahuje stavební části rostliny - pevné součásti, různé pryskyřice, zbytky buněčných organel. Injekční aplikace čerstvě sebraného opia bez náležité úpravy s sebou přináší riziko poškození cévního systému nejen v místě aplikace, ale i např. v plicích, přes které se žilní krev filtruje. Dochází tak k ucpání plicních kapilár a omezení tzv. perfuzní kapacity plic. To s sebou nese problémy s okysličením krve a pokud dojde k rozsáhlému poškození cévního systému v plicích, člověk se začne dusit. Poškození plicních kapilár je ireverzibilní, tedy nevratné.
Když jsem se chystal psát tento článek, jeden ze sezónních uživatelů opia se kterým jsem komunikoval v internetové poradně mi napsal:
HEROIN
Závislost na heroinu vzniká poměrně rychle, již cca po několika měsících pravidelného užívání (ze zkušeností se ukazuje, že prvních symptomů odvykacího stavu si uživatel všimne po 1 - 3 měsících denního užívání). Závislost má složku fyzickou a psychickou. Fyzická závislost se projevuje vzestupem tolerance a potřebou zvyšování dávek. Psychická závislost se vyznačuje ztrátou kontroly nad užitím/užíváním a neovladatelným dychtěním po droze.
Abstinenční syndrom vzniká asi 10 hodin po poslední aplikaci s maximem 2. - 3. den. Jeho intenzita závisí na podávané dávce. V lehčích případech se projevuje především příznaky stran trávícího traktu - bolestmi břicha, průjmy, mydriázou, úzkostí a špatnou náladou. Pravidelnou, obyčejně delší dobu přetrvávající, obtíží je nespavost. V těžších případech dochází k vzestupu tělesné teploty, úporné nespavosti, poruchám řeči, třesům, nechutenství a dehydrataci. Vzácně dochází ke kolapsu a úmrtí. Pro odvykací stav není podstatné, jaká byla forma aplikace heroinu. Důležitá je dávka a pravidelnost užívání.
Poznámka pro rodiče:
Adolescent užívající heroin bývá hodné dítě, které dorazí večer včas domů, u večeře pospává a s omluvou, že je unavené, odejde spát nebo si něco číst. Prvním příznakem užívání heroinu pak bývají ztráty peněz, či cenných předmětů.
Charakteristika látky:
1. Vyvolává útlum CNS (centrální nervový systém), tlumí dechové centrum (může dojít i k zástavě dechu) a vyvolává euforii.
2. Rozdíl mezi dávkou, která vyvolá intoxikaci, a dávkou, která je smrtelná, je malý, snadno tedy dojde k předávkování.
3. Vyvolává psychickou i tělesnou závislost.
4. Odvykací syndrom trvá asi 10 dní, s vrcholem 2. - 3. den. Po odvyknutí rychle klesá tolerance.
KOKAIN
Složení
Kokain je tropanový alkaloid. Výchozí
látkou pro jeho syntézu je aminokyselina arginin. Medicínsky
se využívá ve formě Cocainum chloratum, nebo hydrochloricum
(bílé šupinovité, lesklé krystaly bez zápachu, nahořklé chuti
a znecitlivující jazyk). Tradičním způsobem aplikace je
žvýkání kokových listů, které se v našich podmínkách
nevyskytují. Žvýkači denně spotřebují asi 25 - 50 g kokových
listů (0,05 - 0,1 g kokainu). Kokain se nejčastěji užívá
šňupáním, injekční aplikace je méně častá. Množství přijaté
drogy je individuální, pohybuje se od desetin gramu do 20 - 30
g denně.


Kokain je zdrojovou surovinou pro výrobu cracku. Crack (chemicky: forma
volné base) se užívá pouze kouřením. Jednorázová dávka bývá 10 - 120 mg.
Biologická dostupnost je 20 -30 % při intranasální aplikaci (aplikuje se
hydrochlorid), ve formě volné base (CRACK) 6 - 32 %. Mechanismus účinku
je podobný jako u jiných stimulancií, totiž blok zpětného vychytávání (reuptake)
dopaminu, serotoninu a noradrenalinu do nervových zakončení v mozku. Rychlost
nástupu účinku závisí na formě podání. Účinky kokainu trvají poměrně krátce,
již po 30-ti minutách ustupují, poločas vylučování je 0,7-1,5 hodiny (podle
užité dávky). Možnost detekce v moči je u kokainu jen asi 3-6 hodin, jeho
metabolity lze zachatit do 3 dnů.




Účinky
Nástup účinku se tělesně projeví vzestupem krevního tlaku, zrychlením pulsu,
rozšířením zornic (mydriasou), pocením a nevolností. Při prvním užití jsou
pocity většinou spíše nepříjemné (srdeční slabost, rozšíření zornic, třes
rukou, mrazení, bledost), teprve opakované užívání vede k euforii. Kokainista
je veselý, družný, má halucinace příjemného obsahu, dostavuje se touha po
pohybu a zvýšeném výkonu. U některých uživatelů se objeví se lenivá snivost
spojená s halucinacemi. Stav připomíná hypomanii - intoxikovaný je často
na první pohled nápadný přebytkem energie, hovorností často hyperaktivitou
až agitovaným neklidem. Dostavuje se euforie, nápadné jsou poruchy chování,
vymizení zábran, vystupňovaný sexuální pud vede k nymfomanickému chování
u žen, u mužů také roste chuť, ale často klesá schopnost pud ukojit. Kokain
je silné anorektickum (snižuje chuť k jídlu). Anorexie často vede k nápadné,
často viditelně nezdravé hubenosti, organismus trpí podvýživou.


Dlouhodobé užívání se děje typicky v tazích, chronická otrava vede k
vzestupu tolerance k účinkům euforizujícím, současně se
objevují stavy úzkosti, panické ataky, běžné jsou psychotické
epizody paranoidního charakteru (toxické psychosy). Typické
bývají tělové halucinace při nichž má postižený dojem, že je
napaden hmyzem. Postižený trpí pocity sledování, které mohou
vést až k agresivitě, či suicidiu. Toxická psychosa po
vysazení drogy obyčejně bez následků odeznívá. Stává se však,
že u disponovaných osob může přetrvávat.
Rizika
Užívání kokainu představuje ohromnou zátěž pro kardiovaskulární systém,
stoupá riziko srdečních a mozkových příhod. Dlouhodobé šňupání vede k poškození
nosní sliznice, často nevratnému, mohou se objevit i nekrózy (místní odumření)
v oblasti nosu, postižení či ztráta čichu je pravidlem.


Při těžké akutní otravě se objevují záškuby
a křeče, stoupá teplota a slábne krevní oběh. Otrávený nakonec
kolabuje a umírá v důsledku ochrnutí dýchacího centra.

Benzodlazepiny, alkohol, tabák

3. března 2007 v 11:37 | Hulič |  O Většině Drogách

Benzodlazepiny, alkohol, tabák:

BENZODLAZEPINY
Jsou jedny z nejčastěji užívaných a také zneužívaných psychofarmak. Často se ordinují úzkostným lidem ke zklidnění či na poruchy spánku.
Zneužívají se většinou v kombinaci s jinými látkami (alkoholem, heroinem, …) jako doplňková droga. Takové užívání je poměrně nebezpečné, protože benzodiazepiny, pokud jsou užity v kombinaci s jinou tlumivou látkou, mohou způsobit úmrtí. Smrtelný může být také odvykací stav po jejich dlouhodobém užívání.
U léků, které jsou zmíněny v tomto textu, je vždy na prvním místě uveden obchodní název či názvy, v závorce za ním název účinné látky.
Vzniká po několika měsících pravidelného užívání, častěji u osob, které užívají krátkodobě působící benzodiazepiny. Pokud jsou léky užívány v dávkách, které převyšují dávky běžně užívané při léčbě, vzniká závislost rychleji. Rychle se také rozvíjí tolerance k účinkům léku. To vede ke zvyšování dávek, aby bylo dosaženo žádoucího účinku.
Závislost má složku psychickou i fyzickou, psychická závislost může být poměrně silná, srovnatelná se závislostí na opiátech. Tělesná závislost je také velmi silná, abstinenční syndrom může být i život ohrožující.
ALKOHOL

Alkohol je sloučenina získaní kvašením cukru. Chemická látka, která je tím intoxikujícím prvkem v pivu, vínu, lihovinách, které jsou tak často v naší společnosti užívané, je ethylalkohol (ethanol).
Typy alkoholických nápojů a jejich výroba
Pivo. Hlavní surovina pro výrobu piva je pražený ječmen, který se po přípravě máčením a zahříváním, kdy se oddělují zrna od plev a uvolňují se přírodní cukry obsažené v rostlině, suší v sušicí peci. Vzniklý slad se rozemele na prášek, smíchá se s horkou vodou, tím získáme rmut a po čeření sladinu. Sladina se vaří s chmelem, který dodá nejen hořkost a aroma, ale také pivo konzervuje a chrání před infekcí. Takto vzniká mladina, která se zchladí, smíchá s kvasinkami a nechá kvasit. Při kvašení se cukry mění na alkohol a oxid uhličitý. U různých typů piva se pak užívá jiný typ kvasinek a různá doba kvašení. Pivo má obvykle 2-4% alkoholu.
Víno. Hlavní surovinou pro jeho výrobu je kvašená šťáva z hroznů (nebo z jiných plodin, v případě ovocných vín). Perlivé druhy, jako je šampaňské, procházejí druhotným kvašením, během kterého se vedlejší produkt, oxid uhličitý, udržuje v láhvi nápoje pod tlakem. Alkoholizovaná vína jako je sherry, portské, madeira, vermut, jsou kombinace vín s brandy nebo jinými lihovinami a s příchutěmi. Víno obsahuje obvykle asi 10 - 12% alkoholu, alkoholizovaná vína až 20 %.
Lihoviny. Základem je již zkvašená kapalina. Principem pro výrobu lihoviny je fakt, že alkohol se vaří při nižší teplotě než voda, takže když se připravená tekutina zahřeje, alkohol se uvolní dřív, než se začne vařit roztok, ve kterém je obsažen. Tento alkohol je zachycen a zchlazen. Jeho charakter závisí na způsobu, jakým byla přivedena původní kapalina přivedená k varu. Pokud se vaří rychle a nepřetržitě, výsledkem je neutrální, chuťově nijak výrazná tekutina, jako je například vodka. Do těchto neutrálních lihovin se pak mohou přidat různé příchutě (jako jsou třeba jalovcové plody v případě ginu). Pokud je třeba zachovat zvláštní kvality původního kvašeného materiálu (např. hroznový základ pro brandy, ječmen a kukuřice pro skotskou whisky), vaří se pomaleji a výsledkem je tzv. ušlechtilá lihovina, která po destilaci musí zrát několik let v sudech. Ale protože se tímto způsobem nemůže vyrobit nápoj lidové ceny, tak se obvykle "ušlechtilé" lihoviny nastavují těmi lacinějšími, neutrálními lihovinami. Zlehčováním destilátů kombinacemi různých, zpravidla tajných receptur, příchutí a bylin, se vyrábí likéry. Obsah alkoholu je pochopitelně mnohonásobně vyšší než u piva a vína, pohybuje se od 30 % celkového objemu až po 75 % u vysoce alkoholických destilátů.

Účinky a rizika
Alkohol působí na centrální nervový systém, který všeobecně tlumí, přestože díky uvolnění po užití se alkohol považuje za životabudič. Už v malém množství jsou patrné jeho účinky na rychlost reakcí, koordinaci pohybů, úsudek, rozhodování. Tlumí vnímání bolesti, vysoké koncentrace alkoholu tlumí centra pro dýchání a krevní oběh, což může vést až ke smrti. Obzvlášť nebezpečné jsou proto kombinace s jinými tlumivými látkami. V psychické sféře alkohol odstraňuje zábrany, což přispívá k všeobecně rozšířené domněnce, že podporuje sexuální funkce. Nicméně opak je pravdou, potence je při užití většího množství alkoholu snížena. Odstranění zábran může vést ke šťastnější atmosféře ve společnosti, kde se pije alkohol, protože je zbavena zátěže etikety. Většina společenského pití dále nezachází. Nicméně stejně tak může uvolnění zábran vést ke vzrušeným emocionálním projevům, agresivitě, která se může projevit až v surových a krutých násilných činech.
Akutní stav probíhá podle následujícího scénáře: Zpočátku se nevyskytují typické projevy opilosti, je patrná euforie a snižuje se schopnost výkonů vyžadujících pozornost a soustředění, jako je řízení auta. Uvolňují se zábrany, člověk je více "společenský". Někdy ovšem také více "sebevědomý" a agresivní. Po vypití dalšího alkoholu k tomu přistupují vážnější poruchy pozornosti, poruchy řeči ("setřelá řeč") a rovnováhy ("vrávorání"), ztráta sebekontroly, které se pak stupňují, posléze se přidává spavost ("umakartové čelo - usnutí v hospodě hlavou na stole), nevolnost a zvracení. V horším případě hluboký spánek přechází do bezvědomí a při smrtelné otravě alkoholem až k udušení vzhledem k útlumu mozkových center, které řídí dýchání a krevní oběh. Hodně záleží ale na sociálním prostředí, v prázdném bytě nad lahví vodky asi nebude člověk povídavý a euforický, v práci při tajném pití láhve ze šuplíku asi bude své pití skrývat, za to v pátek večer v hospodě se bude chvástat před spolustolovníky a nakonec vyvolá rvačku.
Kocovina, která následuje po alkoholovém večírku, je působena více vlivy: narušením minerálního a vodního hospodářství a metabolismu, nevyspáním, účinky alkoholu na mozek aj. Při kocovině je vhodné doplnit minerály a tekutiny (např. formou nějaké lehce stravitelné polévky), naprosto nevhodný je další alkohol.
Chronické užívání je dlouhotrvající zneužívání alkoholu, které se projevuje ve fyzické i psychické oblasti a vede až k závislosti na alkoholu, která je svou závažností srovnatelná se závislostí na opiátech a projevuje se fyzickými abstinenčními příznaky.
Z hlediska fyzického poškození je závažná alkoholická podvýživa, alkoholik trpí nechutí k jídlu, jehož příčinou je chronický zánět sliznice žaludku vyvolaný nadměrným pitím. Alkohol dále poškozuje především játra, jeden z nejdůležitějších a nenahraditelných orgánů těla. V játrech se alkohol odbourává a jeho neustálý přísun je zatěžuje, část buněk odumírá a je nahrazována vazivem, vzniká cirhóza jater, která je nejčastější příčinou smrti u alkoholiků. Nedostatek bílkovin a vitamínů ve výživě v případě alkoholické podvýživy, kdy je navíc většina financí utrácená za alkohol a člověk se živí dosti nekvalitně, přispívá ke zhoršení stavu jater a nervového systému. Objevuje zánět periferních nervů, který se projevuje pícháním a mravenčením v končetinách, slabostí svalů. Při závažných potížích s játry a zánětu nervů je nutná včasná léčba podmíněná abstinencí od alkoholu. Oslabená je také imunita organismu, roste riziko infekcí a nádorového bujení. Psychické poruchy se u alkoholika mohou objevit jako součást abstinenčního syndromu nebo jako potíže přicházející v průběhu chronického pití. Jedná se o vztahovačnost, podrážděnost, žárlivost, závažné poruchy paměti, alkoholickou demenci při postupném odumíráním mozkových buněk, těžké deprese se sebevražednými sklony. Nejznámější jsou poruchy spojené s abstinenčním syndromem při náhlém přerušení užívání alkoholu, kdy již za několik hodin vzniká třes, který je u mnohých alkoholiků záminkou k rannímu pití - to třesavku odstraní. Kromě třesu se projevuje úzkost, podrážděnost, slabost, a části případů krátkodobé halucinace, zrakové i sluchové. Dramatický je stav delirium tremens, který nastupuje po přerušení těžkého abúzu alkoholu, postižený má hrozivé halucinace, je neklidný, třese se, je dezorientovaný, objevuje se pocení, nevolnost, zvracení, zvýšení krevního tlaku. Delirantní stav může být životu nebezpečný, pokud není dotyčnému poskytnutá kvalifikovaná pomoc. Ustupuje po několika hodinách, ale může trvat až tři dny. Při vysazení alkoholu se může objevit i alkoholická epilepsie. Někdy se při snížení přísunu alkoholu při chronickém užívání dostavuje alkoholová halucinoza, dotyčný má halucinace vizuální a sluchové, ale bez příznaků deliria, může se rozvinout až do podoby připomínající schizofrenii.
Bezpečná dávka pro zdravého dospělého člověka je podle expertů Světové zdravotnické organizace do asi 20 g 100 % lihu za den (16 g pro ženu, 24 g pro muže), což je asi do půl litru piva nebo 200 ml vína, 50 ml destilátu.
Organismus dětí a dospívajících odbourávají alkohol pomaleji, děti a dospívající mívají menší hmotnost. I malé množství může vyvolat u dítěte těžkou otravu. Závislost na alkoholu se u dětí a mladých lidí vytváří podstatně rychleji.

Kombinace alkoholu s jinými látkami
Všechny kombinace drog jsou rizikové a přináší víc nevyzpytatelných nebo nebezpečných účinků než jednotlivá droga samotná, navíc se účinky nesčítají, ale násobí. Riziková je tedy i kombinace alkoholu a jiných drog, především těch, které mají tlumivý efekt na centrální nervový systém (opiáty, tlumivé léky - benzodiazepiny, barbituráty), kdy se zesiluje tlumivý účinek a může dojít až ke smrtelnému předávkování. Kombinace alkoholu a marihuany většinou vede k zesílení negativních účinků obou končícím zpravidla nevolností a zvláště pak k zesílení nepříjemných stavů v kocovině, taktéž kombinace mnoha vykouřených cigaret a alkoholu je dobrý start pro nepříjemné střízlivění.
Alkohol a některá onemocnění aneb - kdy je lépe alkohol neužívat
Pokud trpíte chorobami jater, ledvin, onemocněním trávicího traktu, alkohol raději nepijte. Stejně tak, pokud trpíte psychickými potížemi, užívání alkoholu může vaše problémy prohloubit. Pokud užíváte léky, obzvlášť léky s účinkem na psychiku, zjistěte si, zda se užívání léků slučuje s alkoholem. Obzvlášť rizikové jsou látky s centrálním tlumivým účinkem, viz výše.

Léčba
Člověk, který má problémy s alkoholem a má zájem o léčbu, se může obrátit na AT poradnu nebo oddělení (poradna pro problémy s alkoholem a s jinými toxikomaniemi), kde si může zjistit podrobnosti o léčbě nebo přímo v rámci poradny absolvovat ambulantní léčbu. Nebo lze zvolit léčbu v psychiatrické léčebně, kde se specializují na léčbu závislostí. Existují také svépomocné skupiny, které v současnosti fungují i v ČR a mají poměrně značnou obec příznivců z řad lidí, kterým pomohli v cestě k abstinenci, a to jsou skupiny AA - Anonymních alkoholiků. Adresy na zařízení najdete v rubrice Kontakty.
TABÁK
Tabák pochází z usušených listů rostliny rodu Nicotiana, jehož nepopulárnější a nejčastěji kultivovaný druh je Nicotiana tabacum, který má svou původní vlast v Americe.
Kouření tabáku, účinky, rizika.
Kouř, který kuřáci vdechují do plic, obsahuje obrovské množství různých chemických sloučenin ve formě plynů a tuhých částic. Tuhé částice obsahují nikotin, benzen a dehet. Plynná fáze obsahuje oxid uhelnatý, čpavek a formaldehyd. Doposud bylo asi 60 z množství chemikálií obsažených v tabákovém kouři rozpoznáno jako známé či předpokládané karcinogeny, látky schopné vyvolat některý druh rakoviny.
Dehet. Dehet je složka kouře, je to tmavá melasovitá hmota, která se tvoří při chladnutí a kondenzaci kouře. Tato rakovinotvorná látka je nositelkou chuti a vůně, a i když by mohla být eliminována pěstováním speciálních odrůd tabáku a důslednou filtrací, výsledkem pro kuřáka by bylo vdechnutí horkého vzduchu bez chuti a vůně. Kuřáci volí v současnosti nejčastěji cigarety s filtrem a navíc obsah dehtu v jedné cigaretě se postupně snižuje, například v Evropské unii je nyní zakázáno vyrábět cigarety s obsahem dehtu vyšším než 12 mg.
Nikotin. Nikotin je velmi silná účinná látka, která je v tabáku obsažená a je to jeden z nejtoxičtějších jedů. Při kouření se uvolňuje do kouře a dostává se do organismu s kapičkami dehtu, nicméně naštěstí se většina nikotinu spálí a do těla se dostane jen velmi malé množství z 2 mg nikotinu, který je obsažen v jedné cigaretě. Smrtelná dávka čistého nikotinu je cca 60 mg. V koncentracích, ve kterých se vyskytuje v cigaretách, působí jako mírné stimulans a zvyšuje krevní tlak a srdeční tep. Obsah nikotinu je po dlouhých výzkumech považován za příčinu závislosti na tabáku, nicméně jeho účinek na psychiku je popisován různě (pocit uvolnění, povzbuzení, odstranění nervozity a napětí) a není dosud plně objasněn.
Oxid uhelnatý je nevyhnutelným důsledkem spalování, které probíhá během kouření. Jedním z jeho účinků je snížení schopnosti krve přenášet kyslík, což má za následek až 15 % deficit kyslíku.
Léčba
Pokud chce člověk přestat s kouřením a nedaří se mu to samotnému, může se obrátit na některou z poraden pro odvykání kouření. Jednak je jednodušší zvládat zvolené strategie a změnit životní styl s něčí podporou a jednak je možné se poradit i o náhražkových mechanismech, jako jsou kupříkladu nikotinové žvýkačky či náplasti, které při odvykání mohou pomoci.
Kontakty na poradny pro odvykání kouření najdete na níže uvedených internetových odkazech.
Linka pro odvykání kouření - Na číslo 844 600 500 se zájemci z celé České republiky dovolají za místní hovorné každý pracovní den od 12 do 20 hodin. V průběhu března 2005 bude spuštěna rovněž internetová poradna na adrese http://www.prestantekourit.cz

Účinky drog

3. března 2007 v 11:36 | Hulič |  O Většině Drogách

Účinky drog:

HAŠIŠ A MARIHUANA( konopné drogy ):zánět dýchacích cest, zhoršená paměť a pozornost, úzkosti, panika, riziko rakoviny je 5-10krát větší než u nikotinu…
HEROIN(herák, speedball):závislost i po kratším užívání, utlumění dýchacího systému může vést až k zástavě dechu, oslabuje imunitní systém, velká náchylnost k infekčním onemocněním, velké riziko předávkování, nitrožílní aplikace s sebou nese velká ririka - HIV, otrava krve, žloutenka….
KOKAIN( koks, crack ):značná úzkost a stihomam, silný úbytek na váze, změny osobnosti, silné kolísání nálad, enormní povzbuzení a hyperaktivita při které člověk sám sebe špatně zvládá…
LSD( trip, papír ):deprese a úzkosti, dlouhodobé užívání může vést k rozvoji skryté duševní poruchy a narušené vnímání
MDMA( extáze ):zhoršení paměti, emoční otupění, snižuje křečový práh a může vést k záchvatům křečí, při doznívacím účinku se narkoman dostane do depresivních nálad, které mohou vést k sebevražedným tendencím
PERVITIN( perník, piko ):navozuje stavy toxické psychozy, srdeční a neurologické obtíže, zhoršená koncentrace a paměť, rizika spojená s vnitrožilním užíváním ( HIV, žloutenka )

Halucinogeny

3. března 2007 v 11:35 | Hulič |  O Většině Drogách

Halucinogeny:

Je dobré vědět, že konzumace halucinogenů (lysohlávky, tripy , LSD, části durmanu, …) je nebezpečná nevyzpytatelností účinků. Ve srovnání s jinými drogami nejvíce ovlivňuje vnímání a prožívání a nejvážněji ohrožuje soudnost konání s psychickým zdravím.
rizika
prožití špatného tripu - zážitku spojeného s intenzivními pocity strachu, šílenství, apod., po vystřízlivění může vyústit do období déle trvající deprese a psychické nepohody
ztráta soudnosti - osoby halucinující domnělé nebezpečí mohou ohrozit zdraví, či životy uživatele i jeho okolí
flashback - náhlý, obvykle několik minut trvající prožitek návratu halucinace, postihující uživatele nečekaně ve střízlivém stavu a to i po dlouhé době abstinence (až 1 rok)
vznik latentní psychózy - teorie o možnosti "spuštění" skrytého psychického onemocnění, které by za normálních okolností (bez intoxikace halucinogenem) nepropuklo
neschopnost reálného posouzení vlastního stavu. Subjektivní pocit předávkování je běžný a snadno přehodí výhybku na špatný trip.
Houby - velké riziko záměny se smrtelně jedovatou čepičatkou, jedovatými vláknicemi, pavučinci atd.. Rostou ve stejný čas na stejných místech a jsou po čertech podobné. Téměř každou aplikaci provází nevolnost, někdy i zvracení.
Durman - efekt připomíná těžkou otravu, při které člověk pozná temnou a děsivou stránku halucinací. Málokdo nejde odvahu zážitek zopakovat.
Tripy - některé "papírky" prodávané jako tripy mohou účinkovat podobně jako pervitin, jiné třeba vůbec
Nezapomeňte: část sebevražd a smrtelných úrazů byla způsobena intoxikací halucinogenem

Konopí u teenagerů

3. března 2007 v 11:34 | Hulič |  O Většině Drogách

Konopí u teenagerů:

Užívání konopí může u teenagerů odbrzdit schizofrenii
V mozcích nezletilých, kteří byli silnými uživateli marihuany, byly nalezeny změny podobné těm, které jsou nacházeny u schizofreniků. Přestože to ještě neprokazuje příčinnou souvislost, vědci z North Shore University Hospital-Long Island Jewish Healthcare System varují, že marihuana může být pro geneticky predisponované lidí jakousi spouští, jež může schizofrenii odbrzdit.
Radiologové z této univerzity scanovali mozky dvou skupin teenagerů: jednak dospívajících chlapců, kteří byli každodenními dlouhodobými uživateli marihuany, jednak dospívajících pacientů, léčených pro schizofrenii. Druhá skupina byla ještě dále dělena na ty, kteří v minulosti silně užívali marihuanu, a ty, kteří ji neužívali.
Výzkumníci zjistili, že jak u schizofreniků, tak u uživatelů marihuany je podprůměrně vyvinuta oblast mozku v podvěsku mozkovém, která se nazývá arcuate nucleus a hraje významnou úlohu v kognitivních (poznávacích) procesech.
Postižení nicméně nebylo totožné: těžcí uživatelé vysokých dávek marihuany měli postiženu danou oblast jen v levé polovině mozku, zatímco schizofrenici trpěli atrofií na obou stranách.
Výsledky této studie by mohly podpořit teorii, podle níž užívání konopných drog může odbrzdit schizofrenii. "Lidé, kteří mají předpoklady k schizofrenii, zřejmě mohou užíváním marihuany zvýšit riziko, že se u nich toto závažné duševní onemocnění vyvine," uvedla k tomu výzkumnice Manzar Ashtari z LIJ's Zucker Hillside Hospital . "Ať už se tam děje cokoliv, děje se to v oblastech mozku, které se ještě vyvíjejí," dodala a připojila varování pro teenagery: "Nehazardujte s marihuanou - a zvláště ne tehdy, když ve vaší rodině je někdo se schizofrenií nebo jinou vážnou duševní nemocí, a zvláště ne, když se váš mozek ještě vyvíjí."

Sedativa, narkotika a opiáty

3. března 2007 v 11:33 | Hulič |  O Většině Drogách

Sedativa, narkotika a opiáty:

Sedativa
Jsou látky používané pro uklidnění při nervozitě, vzrušení, pro otupení smyslů, popř. k navození spánku. Jsou zde zařazeny narkotika, užívané k přechodu do příjemných stavů, alkohol i nikotin. Mohou to být též různá psychofarmaka: barbituráty (Amytal, Nembutal, Seconal, phenobarbital), benzodiazepiny (Librium, Valium = Diazepam), methaqualon (Quaalude), glutethimid (Doriden) a jiné (Equanil, Placidyl, Valmid). Žádná sedativa není radno kombinovat se stimulanty.
Narkotika
Narkotika jsou drogy, které utišují bolest, často způsobí usnutí. Řadíme sem opium, deriváty opia a jeho syntetické náhražky. Přírodní narkotika zahrnují opium (paregoric, parepectolin), morfin (MS-Contin, Roxanol), kodein (Tylenol w/codein, Empirin w/codein, Robitussan AC), a thebain. Polosyntetická narkotika jsou heroin a hydromorfon (Dilaudid). Syntetická narkotika jsou meperidin nebo Pethidin (Demerol, Mepergan), methadon (Dolophin, Methadose), crack a jiné (Darvon, Lomotil). Používání opiátů vyvolává labilitu nálad, třes, nespavost, dotyčný špatně vypadá, má špatnou výživu. Jsou většinou silně návykové. Při odvykacích příznacích je v popředí neodolatelná touha po látce, objevuje se husí kůže. Poněvadž se zachovávají psychické schopnosti, je vynalézavost při opatřování další dávky velká.
Morfin - morfium (Morphine)
Injekce morfia vyvolá vyrovnanou, klidnou euforii. Nastává lhostejnost ke starostem, stoupá sebevědomí a myšlenky se zrychlí (neruší mozkové funkce). Morfin tlumí vnímání bolesti, tlumí dráždivost dýchacího centra. Ve vysokých dávkách působí hypnoticky a dýchací centrum ochrne.
Další opiáty
Deriváty morfinu, jako dikodyd a dihydrokodeinon jsou označovány názvem Brown. Ti, co dlouho brali brown a poté využili otevření poměrů a přešli na heroin, tvrdí, že heroin je proti němu prd. V roce 1980 se v Kalifornii objevil syntetický "China White". Je to preparát asijského původu, osmdesátkrát účinnější než heroin. Špatně se dávkuje a dochází k úmrtím způsobeným ochrnutím dýchacího centra. Hodně se též rozmohlo kouření cracku (crack je stimulant - viz. kokain), v poslední době ale jeho užívači přecházejí zpět na slabší a pohodlnější heroin. Možná i kvůli fámám o geneticky poškozených dětech, které se neprokázaly. Skutečností je, že matkám závislým na opiátech se mohou narodit mentálně retardované děti, stejně tak u kokainu a hlavně alkoholu.

Marihuana - pro a proti

3. března 2007 v 11:32 | Hulič |  O Většině Drogách

Marihuana - pro a proti:

Marihuana má mnoho příznivců a stejně tak mnoho odpůrců. Jedna obviňuje druhou z fašistického myšlení, druhá první z narkomanství a podpory mafie. Obě strany přehánějí - pravda je někde mezi. Budeme-li upřímní, můžeme říct, že tráva není nijak zvlášť nebezpečná droga a její užívání by mělo být svobodnou volbou každého. Ale budeme-li stejně upřímní, musíme také uznat, že tráva není úplně bez rizika a její nekritické obdivování je přinejmenším stejně scestné jako hyperkritické odmítaní. Zde tedy přinášíme některé pro a proti, každý si to přeberte jak chcete.

Pro:

Tráva ovlivňuje vnímání všeho okolo. Například hudby, obrazu nebo psaného textu, lidí a světů kolem sebe (plurál je zde úmyslně, protože po intoxikaci marihuanou člověk cítí jakousi relativizaci všeho okolo sebe, má svůj uzavřený svět obklopený spoustou cizích uzavřených světů). Koncert může být po zhulení velmi zajímavý. Taktéž třeba výstava, články v novinách (člověk dokonale chápe chování a motivy všech zúčastněných). Tráva zlepšuje toleranci a vztahy mezi lidmi. Snad je to díky relativizaci světů, ale zhulení lidé (si) báječně rozumí. Pochopí, že vše je relativní - uvedu příklad: o někom byste za střízliva řekli že je totální blbec, protože X, ale intoxikovaní marihuanou se do něj vcítíte a zjistíte co ho vedlo k tomu X, jaké měl motivy a pocity. A najednou vidíte, že on to třeba nemyslel zle, chtěl vám pomoci, jen se to nějak nevyvedlo. Vzpomenete si, kolikrát vy jste něco podobně zkazili a najednou už dotyčného nenazýváte blbcem, ale smolařem. Podstatné je, že podobné uvažování často přejde do reálného života, takže i za střízliva lépe chápete a tolerujete chyby a nedostatky ostatních. Tráva má určité pozitivní zdravotní účinky. Působí positivně proti zákalům, roztroušené skleróze, angličtí lékaři by jí předepsali i proti bolestem zad atd.
Proti:
Na trávě může velmi rychle vzniknout psychický návyk. Pokud kouříte jointy třeba každý den, jste na dobré cestě jak získat návyk. Projeví se tak, že když přestanete, budete mít nutkání si dát jointa. Není to zdaleka tak drsné jako fyzický návyk - není vám špatně, nepodlamují se vám kolena, ale prostě si budete chtít zahulit. Nejste totiž závislí na chemických látkách obsažených v konopí, ale na samotném rituálu kouření. Psychická závislost na trávě není nijak závažná, pokud má člověk jen trochu vůli (anebo žádnou trávu), dá se to vydržet a po pár dnech to přejde. Problémem se závislostí stane ve chvíli kdy trávě podlehnete a začnete bez okolků hulit víc a víc. Zanedlouho se to zvrhne z původního občasného rozumného kouření pro zábavu v drsné hulení vždy a všude - bez důvodu. Tráva vás může přivést k psychiatrovi. Teď se nebudeme bavit o potenciálním riziku pro psychiku u všech psychedelických drog, které spočívá v možnosti vyvolání nějaké latentní duševní nemoci - to u trávy není tak vysoké. Navážeme na předchozí proti - jestliže začnete hulit skutečně vždy a všude a začnete žít už jen pro trávu, ztratíte brzy kontakt s realitou a stane se z vás notorik (vyhulenec), přemýšlící jen o příštím jointu. Po pár měsících se z toho pravděpodobně zcvoknete. Hulení vás může přivést k tvrdým drogám. Kolem tohoto argumentu je mnoho povyku, podle mého názoru je do určité míry pravdivý, ale ne v tom smyslu v jakém ho používají zastánci represe. K tvrdým drogám vás nepřivede konopí samotné, myšleno chemicky. Pokud se však stanete vyhulencem (viz výše), zvyšujete pravděpodobnost, že se dostanete do určité sociální skupiny která má blíž k tvrdším drogám. Odpovědnost bych neházel na marihuanu, odpovědnost je na jedinci. Také se sluší uvést, že konopí nebývá startovací drogou, tou je většinou alkohol. Takže sumárum: nemyslím, že je vhodné tento příklad používat jako argument pro represi, neboť neplatí tak jednoznačně. Ale skutečně vás konopí může nepřímo přivést k tvrdým drogám, tak jako mnoho dalších věcí. Tráva není zrovna to nejlepší pro vaše plíce. Tráva se většinou užívá kouřením. Do vašich plic se dostává plno škodlivin, dehtů z papírků a podobně. Brzy začnete kašlat - chronický zánět průdušek se tomu tuším říká. Posléze zemřete na rakovinu. Pokud jste nejen hulič, ale i kuřák (rozuměj kuřák tabákových cigaret), je to o to horší. Tráva způsobuje demotivační syndrom. ... aneb seru na to. Snad díky pochopení záležitostí kolem vás můžete o dost věcech získat pocit, že se bez nich obejdete a že to je nepodstatné pro běh vesmíru. Většinou sice máte pravdu, ale trochu to koliduje s reálným světem, jehož jste pořád ještě součástí a ve kterém je přece jen potřeba občas vysypat koš, zařídit odklad vojny nebo pohřeb babičky. Rozumní uživatelé trávy tedy časem pochopí, že věci kolem nich jsou sice filozoficky nedůležité, ale zároveň nutné pro zachování jejich existence a vrátí se zpět k jejich konání. Takže jsem zkusil sesumírovat argumenty pro a proti trávě. Teď to chce nějaký závěr. Zkusím zde tedy zformulovat několik tipů jak minimalizovat negativní účinky trávy. Neberte to jako úplný návod, určitě jsem totiž na něco zapomněl (v těchto souvislostech mě napadá, že jsem zapomněl na zhoršení paměti při delším užívání trávy). Tedy v bodech: Klidně trávu kuřte, ale jen při nějakých příležitostech a za účelem vědomého zpříjemnění nějaké činnosti nebo události. Nekuřte jointy jak na běžícím páse jen tak pro nic za nic a bez důvodu. To mám z chytrých knížek JXD: Nezbavujte se kvůli trávě starých kamarádů - jakmile se váš okruh známých zúží jen na vyhulence, jste na nejlepší cestě k psychické závislosti, ne-li k tvrdým drogám. Ideální je marihuanu nekouřit, ale užívat jinými způsoby. Ty jsou však velmi obskurní nebo nepraktické. Takže dalším ideálem v pořadí je být nekuřák (cigarety) a jen občasný hulič (jointy). Jste-li těžký kuřák a zároveň hulič, brzo vaše plíce budou ukazovat studentům medicíny (ne, být navždy naložený v lihu skutečně není tak dobré jak se může podle těch slov zdát). Poslední věc je dost špatná a používám ji jako argument proti represi. Je to však platný fakt. Bohužel totiž musím konstatovat, že pěstováním konopí pro vlastní potřebu nebo pro nejbližší kamarády - tedy nikoliv se zištnými motivy, činností která je dle mého názoru morálně naprosto v pořádku, se dostáváte do konfliktu se zákonem. Bohužel musím konstatovat, že pro uživatele marihuany je lepší (rozuměj legálnější) koupit si drogu od dealera a podpořit tak mafii, jednat s nemorálními lidmi, vystavit se jejich vydírání a riziku nabídnutí tvrdých drog. A to není dobře, ne?

Drogy u dětí

3. března 2007 v 11:30 | Hulič |  O Většině Drogách

Drogy u dětí:

DROGY A DĚTI:
Tato problematika je v dnešní době velmi projednávána. Čím dál tím více dětí je závislých na drogách. Nejvíce však na alkoholu a cigaretách. I když jsou tyto drogy mládeží do 18 let zakázané, mají velkou šanci je získat a tím i používat. Sám to dobře vím, a i kolem mě je dost spolužáku, přátel či jen známých lidí u kterých lze vidět, že nemají problém sehnat tyto drogy. Teď rozebereme jaké jsou viditelné projevy toho,že dítě nějakou drogu používá.Tím myslím i tvrdší drogy jako perník(pervitin),kokain a jiné.
Jak poznáme, že dítě bere drogy?
Není to snadné - zvláště, když dítě zkouší drogy poprvé nebo je bere pouze příležitostně. Mnohá znamení jsou stejná, jako normální znaky dospívání. Důvodem k zamyšlení může být, vyskytne-li se několik znaků současně. I v takovém případě však nedělejte unáhlené závěry.
Znaky:První známky je projevují prospěchem ve škole.Prospěch se často velmi zhorší a nabývají neomluvené hodiny.Dítě se také začne mnohdy ztotožňovat s drogovou kulturou.Také můžete v horších případech pozorovat ztráty cenných věcí či peněz.U uživatelů tvrdších drog je také možno najít na těle stopy po vpichu.

Lysohlávka česká

3. března 2007 v 11:29 | Hulič |  O Většině Drogách

Lysohlávka česká:

psilocybebohemica.
Do skupiny halucinogenních drog patří několik stovek různých látek. Obecně je lze rozdělit do tří základních skupin:
• přírodní halucinogenní drogy rostlinného původu a z hub (např. mezkalin, durman, psilocybin atd.)
• přírodní halucinogenní drogy živočišného původu (např. bufetenin)
• semisyntetické a syntetické, tj. poloumělé a umělé halucinogenní drogy (např. LSD a PCP - "andělský prach")

Účinky
Halucinogenní drogy jsou jednou z nejvíce vědecky zkoumaných skupin drog. Velikou pozornost vědců i laiků přitahují nejen jejich velmi neobvyklé vlastnosti a účinky na psychiku člověka, ale především jistá nevyzpytatelnost, tajemnost, možná až mystičnost spojovaný s těmito účinky a využívaná lidskou kulturou od nepaměti.
Popis
Psilocybin je psychicky velmi aktivní látkou obsaženou v houbách rodu Lysohlávek. Ty se běžně vyskytují na velké části území ČR.
Tato historicky velmi stará a známá droga patří k u nás nejrozšířenějším přírodním halucinogenním látkám. Zkušenost s ní má podle regionu 5-9% středoškoláků v ČR. Na černém trhu se většinou objevují sušené části houby, většinou pouze klobouky. Zatímco černý trh s jinými drogami má relativně ustálený charakter, nedá se totéž říci o lysohlávkách. Jejich cena je velmi kolísavá a z větší části se jedná spíše o darování či výměnu, nežli prodej. Dostupnost této houby je poměrně vysoká díky jednoduchému sběru a sušení. Množství aktivní látky v houbě nelze odhadnout, což s sebou přináší velké riziko spojené s kontrolou intoxikace.
psilocybin_2d_wht.gif

Opiáty - podrobně

3. března 2007 v 11:28 | Hulič |  O Většině Drogách

Opiáty - podrobně:

opium pod.jpg
Účinky opia
Anglicky lékař dr. Madden sám učinil pokus s kouřením opia v Cařihradě a popisuje své dojmy takto: »Počal jsem s 1 granem; ale za 1/2 hodiny nepocítil jsem ani nejmenšího účinku. Vykouřil jsem tedy druhý gran; poněvadž jsem však po další půlhodině ještě žádné změny na sobě nepozoroval, užil jsem po třetí pilulky o 1/2 granu. Teprve po této dávce za půl hodiny počal jsem pozorovati zvláštní rozčilení. Byl to pocit neobyčejné blaženosti, jako kdyby se mé tělo i můj duch rozšiřovaly a uvolňovaly. Prostoru kolem mně přibývalo, z každého předmětu kolem sebe měl jsem radost a snil jsem s otevřenýma očima nadmíru příjemně. Nemaje již plné; vlády nad svým jednáním pospíšil jsem z kavárny domů, ale při každém kroku musil jsem se ovládati, abych své radosti nevhodným způsobem nepolevil. Váhy svého těla jsem při chůzi necítil, zdálo se mi, že se nad zemí vznáším a že mi žilami koluje tekutina, která mne činí neobyčejně silným a zároveň lehkým. Doma ulehl jsem rychle. Celou noc měl jsem nejrozkošnější sny. Ale ráno vzbudil jsem se nemocen, hlava jen třeštila, obličej byl na smrt bledý, vůle byla úplně skleslá a tělo tak slábo, že jsem byl několik dní na lože upoután.«
Patrně pan doktor na poprvé přebral.
Opiové opilce z povolání popisuje týž pozorovatel takto :
»Pohled na ně byl hrůzný; někteří byli opiem již nadobro zpiti a vyráželi nesouvislá slova, při čemž se jejich obličeje stále křečovitě stahovaly, oči se jim leskly příšerně, a celé jejich vzezření bylo děsivé. Takovýto účinek objevil se z pravidla po dvou hodinách a potrval 4-5 hodin. Dávky byly rozličné, od 2 granů do drachmy (= 3,2 g). Tělesná a mravní skleslost, která se však po této době dostavuje, jest skutečně hrozná. Chuť mizí docela, každé vlákno v těle se chvěje, a pohled na takového ubožáka budí soustrast i ošklivost. Mnozí sedí nehybně se shrbenou šíjí, skroucenými prsty a znetvořenými údy; a přece nedovedli vzdorovati novému pokušení. Byli nešťastní a bídní až do té doby, kdy se zase mohli obvyklému požitku oddati. Jakmile se dostavoval opojný účinek opia, zapomenuta byla tělesná sešlost, a z očí sršel oheň a život. Někteří mluvili zvučnými verši, jiní vzletnými obraty, a chovali se jako boháči nebo vladaři tohoto světa, kteří zlatem a statky, štěstím a krásou oplývají.«
Setkáme-li se tudíž na jedné straně s tisíciletým užíváním opia u četných národů v přední a zadní Asii, jehož účinek nikterak nelze nazývati zhoubným, nýbrž naopak při mírném a vhodném užití přímo blahodárným, a pozorujeme-li zase na straně druhé hrůzné následky, které plynou zejména z nemírného kouření téže látky, ptáme se přirozeně: Kterak lze vysvětliti rozličný tento zjev?
Již předem můžeme dojista tvrditi, že tu především na váhu padá způsob a míra tohoto požitku. V té věci chová se opium asi podobně jako líh. Avšak podrobnějším vyšetřováním lučebním poznány byly ještě další příčiny nápadného tohoto zjevu. Jestiť opium hmotou velice složitou, jak to při všech rostlinných šťávách nalézáme. Vždyť již Mulder před půl stoletím nalezl chemickým rozborem toto složení opia: Ve stu částech nalezeno bylo
· morfínu 6,3 procentních bodů
· narkotinu 7,7 procentních bodů
· kodeínu 0,7 procentních bodů
· narceínu 9,0 procentních bodů
· mekonínu 0,6 procentních bodů
· kyseliny mekonové 6,1 procentních bodů
· tuku 2,2 procentních bodů
· kaučuku 4,5 procentních bodů
· pryskyřice 2,7 procentních bodů
· rozpustné gummy 25,3 procentních bodů
· nerozpustné gummy 1,7 procentních bodů
· rostlinného mazu (bílkovin) 18,7 procentních bodů
· voda a ztráty činí 14,5 procentních bodů
Rizika
1. Největší riziko opiátů a z nich především heroinu plyne z faktu, že nikdy nevíte, kolik heroinu jste si v dávce vlastně koupili. Na černém trhu se objevuje heroin o průměrné čistotě 17-20%, často se však lze setkat s dávkou, jejíž koncentrace je 5% (a tedy "nefunguje"), také ale 90-100% (a ta spolehlivě zabíjí).
2. Další důležité riziko vyplývá ze způsobu užívání: uživatelé, kteří si drogu vpichují, riskují záněty žil a trombózu, někdy až smrtelnou embolii (ucpání mozkové, srdeční, plicní či ledvinné žíly sraženou krví).
3. Pokud si uživatelé vpichují drogu jehlou, kterou před nimi již někdo použil, zvyšuje se až k jistotě riziko zánětu žil, ale i zánětu jater, nákazy AIDS a v neposlední řadě také syfilidou a tuberkulózou a jinými nemocemi, které se obvykle šíří jinými cestami.
4. Další problém představuje tolerance: uživatel musí postupně svou dávku zvyšovat, aby tak dosáhl kýžených účinků. Výjimkou nejsou uživatelé, kteří denně spotřebují množství heroinu, jež by zabilo 10 i více lidí. Stačí ale na pár dní vysadit - třeba v bohulibém úmyslu přestat fetovat - a pak si dát stejnou dávku jako předtím. S vysokou pravděpodobností to bude poslední "rána" v uživatelově životě.
5. I když se uživateli podaří vyhnout všem výše uvedeným rizikům, zcela jistě ztratí své dosavadní přátele a většinou i rodinu. Užívat opiáty je "práce na plný úvazek" - na nic jiného než na shánění drog či peněz na ně není čas. Tak opiáty své uživatele zákonitě stahují na dno společnosti.
6. Uživatel heroinu potřebuje k "živení" své závislosti obrovská množství peněz - nejméně cca 40.000 Kč měsíčně. Protože není vzhledem k neustálému obluzení schopen pracovat, "musí" krást a dříve či později proto skončí ve vězení.
7. Obchod s heroinem podléhá pravděpodobně nejpřísněji organizovanému - zločineckému - obchodu. Dealeři heroinu neznají slitování a spory v této společnosti (třeba kvůli dluhům) se řeší pěstmi, noži a jinými zbraněmi.
heroinoverdose.jpg
Chemické složení
Účinnou látkou většiny přírodních a semisyntetických (poloumělých) opiátů je morfin a jeho deriváty, které se v těle vesměs metabolizují zpět na morfin. Nejčastěji zneužívanou látkou této skupiny je heroin (diacetylmorfin).

Ve dvacátém století byla připravena řada syntetických opiátů, z nichž nejčastěji užívanou (především při léčbě závislostí) látkou je metadon metadon (6-dimetylamino-4,4,difenyl-3-hepaton-hydrochlorid).
morfin vzorec.jpg
Historie
Vlastnosti makové šťávy byly známy již v době mezolitika (8 000 - 5 000 př. n. l.). Podle tureckých zdrojů je kolébkou máku země dvou řek - Mezopotámie. Sumeřané vskutku opium znali a užívali pro něj ideogram "hul," jenž je překládán jako "radost" či "veselí."
Užití opia dále zřejmě rozšířili asijští nomádští obchodníci ze Sýrie. Podle ústního podání se mák jako prostředek k utišení bolesti užíval již v 7. století. Jeho omamné účinky byly zřejmě známy i prvním egyptským lékařům. Arabové převzali opium od Egypťanů a dovezli ho do Indie, kde byl o století později, r. 1526, v době panství islámské říše, vybudován 1. státní opiový monopol. Několika různými cestami se pak šířilo opium na východ: od 8. do 11. století přes Perskou náhorní rovinu, rovinou Indu a Gangy a podél Himalájí k Bengálskému zálivu. Od údolí Nilu se znalost opia rozšířila na pobřeží Ománu, pak podle Barmy a od Indočíny k Malajskému poloostrovu, v 17. století také z Formosy do Číny.
Ve středomoří bylo opium známo jako prostředek k utišení bolestí již v době antiky. Ve starém Řecku nařezávali makovice za účelem získání opia. Rozlišovali mezi vytlačenou šťávou z plodů nebo z celé rostliny zvanou meconium a mléčnou šťávou makovic zvanou opos (od ní pak byl odvozen název opium). Ve starořeckých pověstech byly makovice zasvěceny bohu spánku Morfeovi. Z Řecka se poznání dostalo do Říma. Zde vymyslel osobní lékař císaře Nerona všeobecně účinný lék, zvaný theriak, který byl podáván s opiem.
Po mnoho století bylo opium pojídáno a popíjeno. S rozšířením tabáku v 16. a 17. století se vyvíjely techniky umožňující kouření opia. V Indii založila v 18. století anglická Východoindická společnost v Bengálsku opiový monopol. Legálně bylo opium dodáváno lékařům a lékárníkům Starého světa, kde se obzvláště v Anglii rozšířil konzum opia v 18. a 19. století. Tento problém byl tak závažný, že i klasik komunismu (budiž jeho jméno prokleto!) Karel Marx ve svém stěžejním díle "Kapitál" považoval za nutné ostře kritizovat zvyk londýnské dělnické třídy uspávat děti opiovým roztokem.

Na počátku 18. století se zhoubný návyk kouření opia začíná šířit v Číně. Je vydáno několik zákazů kouřit (1730, 1796, 1799 a 1800), poslední pod hrozbou těžkých trestů. V roce 1762 je opium dováženo do Číny ve velkém; zároveň je sem pašováno z Indie. Roku 1839 dala čínská vláda hodit do moře 1 227 000 kg opia dovezeného z Indie a zakázala další obchod s Anglií. V důsledku toho začala r. 1839 tzv. opiová válka, která skončila r. 1843 úplným vítězstvím Anglie (mír byl uzavřen 26. 8. 1843). Do Číny byl znovu zaveden dovoz opia, který zvláště po 2. opiové válce (1856 - 1858, event. 1860) mnohonásobně stoupl. Z Číny se kouření opia rozšířilo do celého světa. Kolem přelomu století bylo v Číně přes 20 milionů kuřáků opia, ve světě více než 100 milionů. V roce 1906 vydala čínská vláda Antiopiový výnos (podle něho mohly být pozemky, na nichž bylo započato s novou makovou kulturou, zabaveny; všichni kuřáci opia museli být sepsáni; nesměl znovu začít s kouřením; kdo by se kouření opia do jisté lhůty nevzdal, mohl být propuštěn; nesměly být otevírány nové opiové obchody a dosavadní úředně zapsané obchody mohly být uzavřeny, jestliže neprokáží, že jejich prodej opia se každoročně zmenšuje; kuřárny opia byly uzavřeny). Zároveň uzavřela Čína smlouvu s indickou vládou, podle které se měl od roku 1908 každoročně snížit dovoz opia o 10 %. Toto opatření však jen způsobilo nárůst množství pašovaného opia a morfinu.
Podle čínsko-anglické smlouvy měl být dovoz opia uzavřen koncem roku 1917. V té době se však v majetku opiového syndikátu v Šanghaji nacházelo velké množství indického opia, které bylo po dlouhém ujednání čínskými úřady zakoupeno a spáleno. Díky Antiopiovému ediktu byla maková kultura do r. 1917 potlačena, ale následné nepokoje v zemi umožnily její opětovný rozkvět.
Hnutí proti opiu v Anglii a USA vedlo r. 1909 k 1. mezinárodní opiové konvenci v Šanghaji. Tato konvence doporučila i ostatním vládám, aby následovaly Čínu v boji proti opiu. Šlo především o státy které dovážely opium do Anglie. 23. 1. 1912 podepsalo 12 států v Haagu mezinárodní opiovou úmluvu. Následně bylo opium, s výjimkou medicínského použití, mezinárodně kontrolováno a drogovými (dříve opiovými) zákony v mnoha zemích zakázáno. V Severní Americe byl schválen opiový zákon r. 1914, ve Francii r. 1916, v Holandsku a Belgii r. 1919, 1920 v Anglii, Československo ho schválilo podpisem versailleské mírové smlouvy r. 1920, ale prováděcí zákon vyšel až r. 1923.
19. 2. 1925 proběhla 2. mezinárodní opiová úmluva v Ženevě s účastí 34 států, která ustanovení z 1. konference ještě rozšířila. Opiová komise Spojených národů byla založena r. 1929. Tehdy připouštělo nelékařskou spotřebu opia 18 asijských států. Od té doby byly v dalších státech utvořeny opiové monopoly, takže r. 1952 byla volná spotřeba opia ještě v 7 zemích. Po 2. světové válce následovaly protokoly také v Lake Success, Paříži a New Yorku. Poslední významnější úmluvou je Jednotná úmluva o omamných látkách z New Yorku 1961. Přes zákaz a světové rozšíření morfinu a heroinu existují ještě ve 20. století, především v oblastech Asie, miliony poživačů a kuřáků opia.
Opium jako prospěšný lék a neúspěšná snaha o jeho postavení mimo zákon
Uvážíme-li pak, jak hrůzná líčení nás docházejí o zhoubném účinku opiové kuřby, nemůžeme se věru diviti, že se v Londýně utvořil spolek »Antiopium-Liga« proti užívaní opia. Tento ochranný spolek učinil k anglickému parlamentu podání, aby byl vydán zákon proti opiu. Avšak parlament, dávaje lékařsky vyšetřiti zhoubnost opia, nabyl od lékařů zcela neočekávaných dobrozdání. Neméně než 161 lékařů, kteří dílem sami opia užívali neb jeho účinek z Číny samotné znali, vyslovili se totiž velmi příznivě pro opium a vřele doporučovali mírné jeho užívání zvláště v tropických krajinách, chválíce oživující jeho účinek při dlouhých a namáhavých pochodech. Při této příležitosti bylo zjištěno, že vojenští lékaři pravideně předpisují vojínům na pochodech mírné dávky opia, dále že ho velbloudáři na pochodech pouští Rajputanskou užívají, aby spíše odolati dovedli náhlým změnám teploty; v Pendšabu spotřebuje se z téže příčiny nejvíc opia v zimě. Halkarasové, kteří se v Indii zabývají nošením osob na nosítkách a službou poselnou, vykonávají daleké cesty, zásobeni jsouce toliko rejží, opiem a nádobou k pití vody; podobně užívají indičtí námořníci Khalassové pravidelně opia, aniž by se na nich jevily škodlivé toho účinky. Tatarští kurýrové posilňují se na svých namáhavých cestách opiem, a stávají se toliko jím způsobilými, aby tak veliké námahy vydrželi. Ano i koňům dává se užívati opia, mají-li vykonati neobyčejně namáhavou a dlouhou cestu.
Ve všech těchto případech pojídá se opium v podobě malých kuliček, zvláště k tomu připravených, nebo se žvýká ve tvaru malých destiček, v nichž se ovšem jenom malá část opia nalézá.
Takovým dobrozdáním nebylo ovšem nepřátelům opia vyhověno. Nastal živý boj novinářský a vůbec literární, tak se dnes již čítá více než 3000 spisů, pojenávajících o opiu po stránce botanické, lučebné, lékařské, lékárnické, fysiologické, technické a národohospodářské, nečítajíc ani spisů směru historického, filosofického, mravního atd.

Droga je projev krize rodiny

3. března 2007 v 11:27 | Hulič |  O Většině Drogách

Droga je projevem vývojové krize rodiny

Počet konzumentů nelegálních návykových látek stále vzrůstá, průměrný věk uživatelů se naopak snižuje. Pražský Triangl je jediným zařízením u nás, které se na systematickou práci s dětskou drogovou klientelou zaměřuje.
Nebýt blízkého lesa, nevzbuzovaly by oprýskané prvorepublikové budovy pražské Thomayerovy nemocnice, v jejímž areálu Triangl sídlí, už vůbec žádnou důvěru. Nemocniční prostředí bylo možná také jedním z důvodů, proč se pracovníci střediska nespokojili pouze s těmito prostorami, ale usilovali o to získat k výjezdům se svými klienty i nějaké místo mimo Prahu. Podařilo se. Ambulantní program dnes doplňuje i několik výjezdů do pronajaté fary v Křešíně. Ty pomáhají mladistvé klienty, kteří přišli do kontaktu s drogou, motivovat ke změně životního stylu.
Jsme otevřeni všem ohroženým dětem
Nejčastějšími návštěvníky Trianglu jsou rodiny se čtrnácti- až patnáctiletými dětmi, kteří se pod vlivem sociálního prostředí ať už v rodině, nebo mezi vrstevníky dostali do ohrožení drogami. "Téměř všeobecná dostupnost drog znamená, že se dnes mohou stát doprovodným jevem téměř jakýchkoli psychických nebo sociálních potíží," říká Milan Stiburek, jeden z rodinných terapeutů pracujících v Trianglu. "Drogu považujeme za symptom, který se uchytil v připraveném prostředí. Je přitom potřeba vyřešit více než jen pouhou závislost nebo ohrožení dítěte drogou. Setkali jsme se i s případy, kdy dítě tvrdí, že pravidelně užívá drogy, reálné zkušenosti s drogou ale nemá, nebo pouze minimální. Droga se pro něj stává nástrojem, prostřednictvím něhož může ovlivňovat situaci v rodině."
Většina dětských klientů v době, kdy kontaktuje středisko, s drogou pouze experimentuje, někteří mají za sebou několikaměsíční užívání a braní drogy jim nepřináší zatím závažnější obtíže. Pouze malá část klientů je na droze již závislá. "Jsme otevření všem ohroženým dětem a rodinám, to, že jsme vnímáni jako drogové pracoviště, je trochu k naší škodě. Proto se k nám nedostanou některé děti včas, v době, kdy míra zátěže narůstá, případně se už pohybují v rizikovém prostředí, ale jejich problémy dosud nejsou spojovány s drogou."
Postupem času se množí případy, kdy klienti vyhledají pracovníky Trianglu sami. Asi ve dvou třetinách případů přicházejí z iniciativy rodičů, ve zbývajících případech na základě doporučení a někdy přímo nařízení některého z veřejných orgánů, jako jsou sociální pracovníci nebo kurátoři pro mládež nebo dokonce soud. Pracovníci sami klienty nevyhledávají. "Pouliční práce se s touto věkovou skupinou příliš dělat nedá," potvrzuje Milan Stiburek. "Uživatelé drog se pohybují ve věkově promíšených skupinách, navíc bychom například s výměnným programem zacíleným na tuto věkovou skupinu asi narazili na veřejné mínění." Pouliční práce má proto v Trianglu spíše charakter získávání informací a mapování situace mezi dětmi ohroženými drogou.
Základem je práce s rodinou
Vzhledem k tomu, že prakticky všichni klienti Trianglu patří do skupiny dětí ve věku povinné školní docházky, je práce s rodinou pro úspěšnou terapii klíčová. "Pokud s námi rodina odmítne spolupracovat, s dítětem pracovat nemůžeme, nemáme šanci něco změnit," říká Milan Stiburek. Stejně jako uživatelé drog i jejich rodiny procházejí charakteristickými fázemi vývoje. Zejména rodiče, kteří přišli na doporučení kontrolní instituce, problém často nevnímají, popírají nebo bagatelizují. Někteří hledají rychlé řešení a od spolupráce s Trianglem si slibují razantní kroky vedoucí k řešení problému. Pod vlivem dlouhodobého stresu, kdy se začíná ukazovat, že řešení je otázkou dlouhodobého procesu, někteří rezignují a jsou ochotni se smířit i s malými kroky často podmíněnými i hlubšími změnami ve fungování rodiny.
Problém závislosti velice často souvisí se separačním procesem. Droga je nástrojem, prostřednictvím něhož se dítě vyděluje z rodiny, nebo ji naopak ovládá, a získává tak novou identitu. "Všechny typy léčby dospělých či dospívajících uživatelů drog se zabývají dokončením separačního procesu, vedou k převzetí zodpovědnosti, k samostatnosti a nalezení dospělého vztahu k rodině," říká Milan Stiburek. "U našich klientů je situace jiná. Vzhledem k jejich věku je jejich snaha o separaci předčasná, v mnoha případech probíhá značně překotně, a proto je odsouzená k neúspěchu. Snažíme se ji proto trochu pozdržet a posílit kompetence rodičů. Je důležité, aby dítě v rodině vydrželo a mělo možnost projít přirozeným vývojem. Neodmítáme pobytové léčby, které jsou někdy jediným způsobem, jak dítě ochránit před sebou samým, jsme ale přesvědčeni, že jejich úspěch je podmíněn velmi přesným načasováním. Snažíme se vyvážit rodinná pravidla a vztahy přetvořit tak, aby odpovídaly danému vývojovému stupni a umožňovaly další, zdravější průběh separace."
Toto vyvažování je podle Milana Stiburka velmi obtížné, protože v rodinách, které přicházejí a v nichž se děti vzdálily z vlivu rodičů, nemají děti potřebu se své svobody vzdát. Rodiče se proto snaží rodinná pravidla zpřísňovat a děti více kontrolovat. Tím se ovšem separační tendence dětí mohou ještě posílit, a rodiče tak přestávají mít na dítě vliv. Proto pracovníci vždy pracují nejprve s celou rodinou, a teprve když se s klientem a s jeho rodinným zázemím seznámí, nabízejí rodině další služby, jako je individuální terapie nebo účast ve skupině. Pokud je to třeba, mohou rodiče navštěvovat krátkodobou individuální nebo partnerskou terapii, případně se také účastnit rodičovských skupin.
Téma drog se postupně přesouvá z rodiny do prostoru v individuální terapii, v níž terapeuti pracují s klienty na jejich osobních tématech, jako jsou vztahy, sebehodnocení, ale i prevence závislosti nebo motivace k abstinenci.
Devětatřicítka
Jednotlivé skupiny, které v Trianglu probíhají, jsou rozdělené podle problematiky. Kontrolní skupina je určená dětem, které drogy užívají, jiná skupina je určena dětem s problematickým chováním. Arte skupina se zase snaží rozvíjet sociální kontakty dětí. Díky tomu, že tým tvoří kromě psychologů i speciální pedagogové, sociální pracovníci či absolventi jiných humanitních oborů s terapeutickým výcvikem, z nichž téměř polovinu tvoří muži, mohou jednotlivé skupiny vést páry.
V některých případech je vhodné ambulantní docházku zintenzivnit výjezdovým programem. Tento typ programu trvá třicet devět dní. Začátek a konec je ohraničen vždy desetidenním pobytem, během něhož probíhají v Trianglu souběžně rodičovské skupiny. Mezi obdobími výjezdů klienti intenzivně docházejí do střediska. "Tato forma programu se vlastně podobá jakémusi tréninkovému modelu, při kterém se snažíte změnit určitý model chování," říká Milan Stiburek. "V první fázi se snažíme naše klienty zbavit špatného modelu, v druhé fázi se potom zaměřujeme na budování nového modelu přijatelného pro okolí i klienta. Často se nám po prvním výjezdu děti vracejí velice pozitivně naladěné a mají pocit, že už mají vše vyřešené. Pouhé rozhodnutí ale nestačí a občas u nich dochází k zásadnímu selhání, které se potom snažíme řešit při individuální terapii."
Přestože se někdy povede, že klienti odcházejí z Trianglu zcela vyléčeni, je podle Milana Stiburka těžké mluvit o úspěšnosti či neúspěšnosti. Každá drogová závislost má svůj specifický vývoj. V určitých fázích lze dosáhnout toho, že člověk s užíváním drog přestane, většinou se to daří na počátku závislosti, kdy jsou dětští klienti ve fázi experimentování. Když ale užívání postoupí dále, mohou pracovníci střediska pouze motivovat klienta k další léčbě nebo ho doporučit do některého ze spolupracujících zařízení. "Pro nás je v takové fázi úspěchem, když klienta připravíme na to, že třeba za nějaký čas vstoupí do léčby s určitou motivací, a tak zkrátíme celý proces. Není ale možné soustředit se pouze na jediný cíl - aby klient přestal brát."
V tomto postoji se dostávají pracovníci někdy do sporu s kurátory a sociálními pracovníky, kteří se pokoušejí problémovou situaci co nejdříve vyřešit. "Někdy je ale potřeba nechat vývoj probíhat, provázet klienta jeho selháními, zviditelňovat mu, co ztrácí, než on sám dospěje k rozhodnutí svou situaci změnit, protože to za něj nikdo jiný udělat nemůže," soudí Milan Stiburek.

Drogy pro všední den

3. března 2007 v 11:26 | Hulič |  O Většině Drogách

Drogy pro všední den:

Únava je něco špatného, rozlada není "in" a bolest se musí ihned ztišit, podsouvají nám reklamní slogany. Ještě že máme lékárničku se zásobou barevných pilulek. Inu, každá kultura má své drogy.
Televizní spoty nabízející kouzelnou pilulku, která vás okamžitě zbaví vší bolesti, zatočí s rýmou, kašlem, alergií či oparem. Lákavé balení je prezentováno spolu s podmanivou hudbou, úlevným výrazem ve tváři mladé dívky,úspěšného muže či milých postarších manželů. Proč byste se měli trápit? Nač trpět bolestí zad? Vždyť je to tak jednoduché - stačí se zastavit v lékárně a obětovat pár korun.
O tom, že kdybyste svá bolavá záda poslechli - občas se protáhli a zacvičili si, bylo by to pro vaše zdraví mnohem lepší, již reklama nemluví. A není divu, vždyť láká ke koupi. Ba dokonce je pro výrobce daného preparátu velmi výhodné, když cvičit nebudete, vaše potíže se stanou chronickými a naučíte se je zvládat polknutím právě jejich výrobku.
Reklama na léky využívá mimo jiné triků bílého pláště, asociace přípravku s hezkými a úspěšnými lidmi, s pozitivními emocemi ve tvářích, přesvědčování pomocí skutečných výsledků i různých polopravd. Zejména se však domnívám, že rozdmýchává naši přirozenou archetypální představu magické pilulky, která stojí nejen v základu funkčnosti placebo efektu, ale také u zrodu drogové závislosti. I v člověku, který si hned neběží koupit nabízený preparát (kdyby zákeřná nevolnost nebo chřipka znenadání zaútočila), se tak ustaluje představa, že tak to má být, problém řeší tabletka.
Doktorský rukopis
"Možnost vzniku závislosti je jedním z kritérií při posuzování možnosti výdeje léku bez předpisu. U volně prodejných léčivých přípravků je proto riziko vzniku závislosti nízké," říká Věra Černá ze Státního ústavu pro kontrolu léčiv. I přes zodpovědnost lékařů se však některým pacientům daří zneužívat preparáty vázané na předpis. Šestnáctiletá Kateřina například ještě před nedávnem denně spolykala 30-50 tabletek různých sedativ a hypnotik. Sehnat si příslušné recepty pro ni nepředstavovalo větší problém. Konkrétní metody líčí Evžen Klouček, terapeut Centra následné péče nadace Drop In, když vzpomíná na dobu, kdy sám farmaka zneužíval: "Úlohy jsme měli přesně rozdělené. Někteří pronikali v návštěvních hodinách do nemocnic, kde kradli v sesternách léky. Jiní vyráběli razítka na falešné recepty, další vyzvedávali v lékárnách prášky. Mojí rolí bylo recepty vyplňovat a podepisovat, měl jsem doktorský rukopis."
Závislost na lécích je přitom spíše problémem starší generace, mladí zase častěji sahají i po látkách nelegálních. Rozdělení na drogy legální a nelegální je však dosti umělé. "Psychoaktivní látky provázejí lidstvo odnepaměti a prakticky neexistuje v naší historii kultura, která by je neužívala k nějakému účelu - většinou náboženskému a medicínskému," říká Michal Miovský, vedoucí Centra adiktologie Psychiatrické kliniky Všeobecné fakultní nemocnice a 1. lékařské fakulty UK. Proč to? Kde tato lidská tendence pramení? Již jsem zmiňovala archetypální představu léku, magické pilulky. Uvažovat můžeme také o lidské zvědavosti, touze poznat svět i sebe sama, něco zažít. Slavná teorie Andrewa Weila, botanika a lékaře přednášejícího na Arizonské univerzitě v Tucsonu, uvádí jako příčinu tohoto jevu lidskou touhu pravidelně proměňovat stavy vědomí. Tato touha je podle Weila vrozená a přirozená podobně jako hlad či sexuální potřeba. Sebezkušenost nám říká, že psychické stavy se přirozeně mění: prakticky denně se střídá spánek s různě aktivní bdělostí. Weil ovšem tvrdí, že nám to nestačí - máme potřebu přirozené stavy prohlubovat. Touha po dočasně změněném vědomí je podle něj zabudována přímo do neurofyziologické stavby mozku.
Výraz droga bývá používán v různých významech. Z těch nejpoužívanějších je to látka léčivá, substance používaná pro změnu nálady, vědomí, k povzbuzení či tlumení psychických funkcí, případně látka návyková. Každá kultura má přitom k měnění stavu mysli svoje tradiční látky, dříve uctívané a nověji propagované reklamou. V protikladu k těmto jsou pak jiné psychoaktivní látky zakazovány a jejich užívání je trestáno. V kontrastu s démonizací marihuany některými českými politiky tak lze v Nizozemí legálně užívat i mnohem silnější konopnou drogu - hašiš. Islám zase na rozdíl od křesťanství zakazuje konzumaci alkoholu. V podobném protikladu se nacházejí Spojené státy americké a Kolumbie ve vztahu ke koce (Erythroxylon coca), jež je používána k výrobě kokainu. V některých jihoamerických zemích je koka legálně prodávána porcovaná ve varných sáčcích: mírně stimulační účinky takového čaje lze ostatně přirovnat k výluhu z čajovníku, který u nás dáváme pít i malým dětem. Spojené státy však v hrůze před kokainem vyráběným z koky financují protidrogový program, spočívající v ničení kokových polí leteckým postřikem vzdušnými herbicidy. Tyto látky kromě koky likvidují i jiné rostliny včetně další zemědělské produkce a existují i obavy z vážného poškození zdraví jejich působením.

Vše o.... LSD

3. března 2007 v 11:24 | Hulič |  O Většině Drogách
LSD:

Papír,trip

kyselina, kyselinka, Bart Simpson, Homer, Stříbrný surfař, trip, čtvereček, papírek (A, Acid, Microdot, Windowpane, Vitamin A, Electric cool aid, Sugar, lotter, Heavenly blue, Wedding Bells, Tab, Ticket, Twenty-five) V roce 1938 mladý chemik švýcarské firmy Sandoz Albert Hofmann syntetizoval v rámci své práce různé deriváty kyseliny lysergové, mezi nimi i její dietylamid, kterému dal jméno LSD-25. Nezdálo se, že by měl na krysách a kočkách někaké zvláštní účinky a tak byl uložen k ledu. O pět let později, na jaře roku 1943 to Hofmannovi ale nedalo a vyrobil dietylamid znova. Aniž by si ho aplikoval, zažil doma zvláštní stavy. Vzal si tedy na vlastní pěst na zkoušku nejmenší dávku, jakou si u podobných látek dokázal představit - 200 mikrogramů a objevil tak plné účinky této vůbec nejsilnější drogy. O nějakých 25 let později, kdy už si LSD vzaly statísíce lidí, si lízl také jistý indický sadhu - svatý muž Hari Dass Baba, aby porovnal výsledky svých starých transcendentních cvičení, vedoucích k samadhi s tím, co mu umožnila "kyselina" a svůj zážitek vyjádřil slovy: "Američané se stali příliš velkými materialisty. Proto se jim Bůh zjevil v podobě hmoty - jako LSD." U Indických guruů psychedelika obecně vzbudila značný zájem, i když tvrdili, že podobných stavů mohou dosáhnout i svými meditacemi. Říká se, že jeden z největších spisovatelů moderní doby, Aldous Huxley, klasik SF žánru a velký filozof, se s naším světem rozloučil stručně; když umíral, napsal na kousek papíru tři písmena: L-S-D. Že to byl jeho poslední odkaz lidstvu. Ve skutečnosti to napsal své ženě, protože chtěl, aby mu podala dávku, jelikož už sám nemohl. LSD se v 50. letech začalo používat jako léčebný prostředek v psychiatrii, velké výsledky s ním dosáhl např. Stanislav Grof (Snad právě LSD stálo ú základů transpersonální psychologie). Firma Sandoz ho také pod názvem Delysid pro tyto účely vyráběla. Když se v 60. letech rozmohlo jeho masové "zneužívání", i mezi dětmi, byla výroba zastavena. Po osm let ho potom produkovala pro celý svět naše Spofa. Jako efekty LSD menších dávek (jaké se berou dnes - 100 mikrogramů, i méně) člověk pociťuje rozkolísanost, vnitřní chvění, nervozitu, spolu s urychlujícími vlastnostmi LSD snadno zaměnitelné za efekty amfetaminů. Nízké dávky stimulují dýchání, vysoké ji tlumí. Běh myšlenek se urychluje, zpřesňuje se koncentrace na ně, jsou zacyklené a fraktální, člověk volně asociuje. Na plochách a věcech lze vidět barevné vzory, se zavřenýma očima přichází vizualizace, je možné si představit cokoliv. Hudba je vnímána trojrozměrně, i zkresleně. Vše kolem je vnímáno jako objekty, které jsou sympatické a se kterými lze hovořit apod. Při doznívání je zvýšený pocit náhledu do věcí a jejich chápání, zvýšená představivost, schopnost popsat vjemy barvitými a vzletnými slovy. Při vyšších dávkách přichází i opojení, příjemná únava, závrať, lehkost a tíže v končetinách, fenomén "gumové podlahy", dále odosobnění, poruchy vlastního "já" k okolnímu světu, uvolnění potlačených vzpomínek, euforie, dotyčný má sklon k divokým a bizarním nápadům, zhoršují se vyjadřovací schopnosti, téměř úplně ztrácí chuť k jídlu. Tělo připadá někdy jako velmi těžké, že nejde ani zdvihnout prst, pak zase lehké, vzniká dojem, že lze vzlétnout a plout místností jako ryba v akváriu. Barvy nabývají zvláštní plnosti a sytosti, jsou vidět girlandovité a arabeskovité ornamenty, bohaté iluze a pseudohalucinace, obrysy předmětů nabývají na ostrosti, načež se jemně rozplývají, rozměry prostoru se mění, perspektiva se zplošťuje a prohlubuje. Vzniká dojem jako při pohledu kukátkem, které chvílemi vše přibližuje, pak zase vzdaluje. Člověk si přetváří monotónní akustické podněty v sugestivní hudbu, časté jsou synestezie, zvuky mají barvy a barvy mají vůni, je vidět hudba linoucí se jako zvláštní barevné vlnovky z reproduktoru. Změní se prožívání času a prostoru jako dimenzí, někdy má člověk tendenci vyhledávat samotu. Při vhodném výběru prostředí si lze zachovat kritický postoj k prožívanému a vědomý odstup. Ten však může být i na krátké okamžiky ztracen a intoxikovaný může propadnout panice, z pseudoiluzí se stanou iluze a halucinace, dochází k paranoidním interpretacím - bojům s démony, přichází hrůzy opravdové psychózy a agrese. Tehdy je potřeba odstranit hrozivé vlivy a věci, pomáhá klidný hovor. "Psychedelická dávka" (350 - 500 mikrogramů) způsobuje úplné, ale dočasné zhroucení obvyklých cest vnímání světa a sebe (mystická transcendence). Špatné tripy (panika, sebevražedné chování, deprese) se většinou objevují jen při psychedelických dávkách (200 mikrogramů a více). Někomu se účinky LSD zdají nudné a míchají jej s jinými drogami (psilocybin, meskalin). Vizionářské stavy A. Huxley dosahoval právě kombinací 200 gama LSD a 30 mg meskalinu. Kombinace s marihuanou zvyšuje vizualizaci, poruchy vnímání a řeči, při skomírání efektů LSD je může znovu posílit. Kombinace s MDA a podobnými látkami je též možná, je ovšem potřeba dopředu znát jejich efekty. Efekty alkoholu LSD přebíjí a působí proti nim (alkohol je sedativum, LSD účinkuje jako stimulant). Při kombinaci s metamfetaminem mohou přijít jak extatické dojmy, tak velice nepříjemné tělesné stavy při doznívání efektu. LSD se významně používalo jako pomůcka psychoterapie, protože zpřístumňuje "jiné formy vědomí". Ukázalo se, že výsledky jsou značně ovlivněny očekáváním psychoterapeuta a že reakce se mění od osoby k osobě i při různých sezeních. Mnoho pacientů si již opakování nepřálo. Mnozí říkali, že se jim objevují vzpomínky z dětství, že jde o transcendentální zkušenost. Experimenty, které se u nás s LSD prováděly na studentech psychologie po přípravě, která zahrnovala četbu a poslech filozofických stoických textů, bylo po jednorázové dávce 300 gama zjištěno, že nedošlo ke změně skóre v dotazníku životního smyslu, statisticky významně se snížila rigidita a dogmatismus a významně se změnil postoj k neobvyklému a mystickému chápání skutečnosti. Zážitek byl hodnocen jako významný příspěvek k lepšímu porozumění sobě a k rozšíření obzoru pro hodnoty. Tyto trvalejší změny se vykládají jako následek hlubokého zážitku, jako může být i láska, smrt blízkého, prožití bouře na moři (Huxley: "Člověk vracející se dveřmi ve zdi nikdy není stejný jako ten, který jimi prošel ven."). Po užití LSD, stejně jako po jiném intenzivním emocionálním zážitku, mohou nastávat flashbacky (trpí jimi asi 25% lidí - 39% z nich je má za děsivé, 57% za příjemné). Jsou to okamžiky, kdy se psychické stavy vracejí na podněty běžného světa i bez drogy. Nejčastěji se objevují jako kratičké záblesky několik dní po intoxikaci večer při usínání, méně často i během dne: člověk na chvíli zase vidí zvláštní fialové halo kolem předmětů, objeví se synestezie, rovný chodník se začne hadovitě vinout. Zpravidla lze tyto vjemy vůlí modifikovat, zahnat a zase třeba úmyslně znovu vyvolat. Po užívání LSD a podobných látek se někteří lidé stanou senzitivnější k psychedelickým účinkům marihuany. Kouření marihuany je pravděpodobně jeden z nejobvyklejších zdrojů flashbacků.

CHEMIE

LSD-25 lze získat synteticky, ale je to příliš nákladné. Nejlépe se vyrábí z indolovaných alkaloidů námelu. Někteří studenti vysokých škol chemických si ji dovedli vyrobit dokonce i v poměrně dobré kvalitě, avšak syntéza je obecně velmi náročná. Samotná L-lysergová kyselina psychotropní účinky nemá. LSD-25 je dietylamid tartarát lysergové kyseliny, 9,10-Didehydo-N,N-dietyl-6-metylergolin-8B-Carboxamid, psychoaktivní je pouze d- stereoizomer. Při přidání atomu bromu (3-brom-N-amid) také psychotropní není (podání této látky před LSD může její účinky rušit). Dnes se LSD získává z ilegálních laboratoří, někdy s příměsemi jiných psychotropních látek, takže ji nejde přesně dávkovat, často ale velmi kvalitní. Cena je na ulici 200 Kč za "tripa" (100 mikrogramů). Amidy kyseliny lysergové byly zjištěny i v přírodě - v semenech některých lianovitých rostlin Jižní ameriky, používaných jako dysleptika. Jsou to Ipomoea Violacea (Povíjnice fialková) a Rivea Corymbosa. Obsahují d- amid kyseliny lysergové (Ergin LA-111, Isoergin), Ipomoea 0.06%, Rivea 5x méně. Též semena Ipomoea purpurea mohou sloužit jako náhražka LSD (1 semeno odpovídá asi 1 mikrogramu LSD). Průběh intoxikace těmito semeny je daleko nepříjemnější.

PŮSOBENĺ

LSD zasahuje do oblasti serotoninových i dopaminových receptorů; v podstatě je serotoninový antagonista. LSD ovlivňuje 5-hydroxytryptamin (Serotonin), inhibitorní transmitter. Když je jeho aktivita snížena, následující neuron v řetězci se stává aktivnější. Serotoninové receptory mají patrně vliv na řízení vnímání, spánku, pozornosti a nálady, takže aktivity LSD a jiných halucinogenů je možné vysvětlit jako odstraňování zábran v těchto systémech. U LSD byla zjištěna možnost kombinace s dalšími indolovými alkaloidy (psilocybinem, DMT) a meskalinem, ale ne s hašišem. Bohužel nelze plánovat průběh intoxikace, který v kombinaci s DOB může být katastrofický. LSD-25 je vůbec nejúčinnější halucinogen - k vyvolání účinku stačí spolknout 20-50 mikrogmamů, obvyklá dávka je 100 gama, v 60. letech se však běžně bralo 350 - 500 gama (tzv. psychedelická dávka). Původní popis Sandozu radí 0.5 až 2 gama/kg; začít s 25 gama a postupně po týdnu zvyšovat do dosažení optimální dávky 50 - 200 gama. V některých případech (chronický alkoholismus) je třeba až 4 gama/kg. Podává se většínou orálně (bílý prášek - tablety nebo napuštěný papírek), tj. cucá se nebo polyká. Účinky se projeví obvykle za 20 minut až hodinu, při píchnutí do žíly po několika sekundách. Dojde ke zrychlení, pak ke zpomalení tepu, zvyšuje se teplota, rozšíří se zorničky, objeví se poruchy motoriky a nepříjemné pocity. Po 2 hod. zůstává v těle 1-10% nezměněné látky. Psychotropní efekty se projevují po 30 až 90 minutách (po nitrožilní aplikaci dříve), a trvají 5 až 12 hodin. V té době je většina látky nedetekovatelná nebo vázaná na játra - působí zřejmě její metabolity. V takovémto stavu splývají smyslové vjemy, barvy jsou jasné, mění se chápání času, je narušeno tělesné schéma, norma se střídá s abnormálními prožitky. Mohou vzniknout komplikace: křeče, aj. Psychotické reakce (paranoidní bludy, halucinace, strach) vznikají i u dříve zdravých lidí (i následkem jediné dávky) - LSD je sama nezpůsobuje, může však spustit skrytou psychózu; nelze předem stanovit, kdo k ní má dispozice. Tyto stavy bývají často způsobeny nevhodnou aplikací (nepřátelské prostředí - např. ten, kdo LSD používá při strachu z policie, se stává snadnou obětí extrémního stihomamu). Zřídka dochází k sebevraždám, při nekontrolovaném užítí v poměru 1:1000. Sidney Cohen zkoumal LSD na 5000 lidech, kteří si celkem 25000x vzali LSD. Dospěl k 1.8 psychóz, 1.2 pokusů o sebevraždu a 0.4 úspěšných sebevražd na 1000 dávek a k závěru: "LSD je úžasně bezpečná droga." Na LSD rychle vzniká tolerance (do 3 dnů), tj. další dávky brané rychle po sobě už tolik neůčinkují. Tolerance klesá stejně rychle.

NÁVYK

LSD-25 je jediná droga, u které bylo prokázáno, že má nulový potenciál fyzického i psychického návyku. Psychická závislost však trvá i týdny (nebo naopak může vzniknout averze vůči droze). Je takto někdy používáno lidmi zneužívajícími více látek jako nástroj útěků, eskapismu. Byly zjištěny indukované chronické psychotické stavy, podobné schizofrenii.

LÉČBA

Chránit před poraněním. Chlorpromazin i. m. - 50mg každé tři hodiny. Nikdy Respirin. Psychotické stavy může tlumit alkohol, vitamin B3 (nebo niacin).

Vše o.... Extázi

3. března 2007 v 11:23 | Hulič |  O Většině Drogách
Extáze:

Smajlík,éčko,kolco

Extáze (Ecstasy, X, E, Adam, XTC, M&M) Byla patentována 1913 německou firmou MERCK, a dokud nebyla zakázána (v Anglii 1977, v USA 1985), běžně se prodávala v barech a klubech. MDMA má široké spektrum použití. Je to stimulant, spojený dnes hlavně s tancem na "rave parties", používá se jako náhrada za Speed (koncentrace, motivace, kreativita, energie). Ne méně důležitý je však její vliv na psychiku, díky němuž byla léta používána k psychoterapii, který spočívá v produkování stavů entaktogeneze a empatogeneze. Entaktogeneze - všechno se světem se zdá dobré a v pořádku, člověk vnímá pocity "míru" a radosti. Souznění se vším tvorstvem, matkou Zemí Gaiou. Obvyklé věci se mohou zdát abnormálně krásné a zajímavé. Empatogeneze je vytváření stavů empatie. MDMA je díky tomu známa jako "hug drug", droga objímání. Jsou zažívány pocity emocionální blízkosti k druhým (a k sobě), spolu se zhroucením komunikačních bariér je potom snadné otevřít se, hovořit s ostatními. Mnoho lidí vyhledává MDMA právě k tomuto účelu: "Konverzace proudí jako voda. Víte přesně co říct a kdy to říct." MDMA zřetelně zesiluje smyslové vnímání - chuť, hmat, čich, zrak. Intoxikovaní se často dotýkají různých povrchů (kůže, navzájem), ochutnávají jídla a nápoje. Dotyk a osobní kontakt (sexuální i jiný) se díky emocionální blízkosti subjektů může stát intenzivně příjemným.

POUŽITĺ

Míchání s účinky marihuany či LSD (známé jako "XL", většina dává přednost nižším dávkám) je zdá se přípustné, nikoli tak se sedativy (Heroin, lkohol - dehydratace) nebo dalšími stimulanty (Kokain, amfetaminy). Smrt nastává v kombinaci s MAO inhibitory. Obvyklá dávka je 80 - 160 mg perorálně (přibl. 2 mg/kg). Efekty se dostaví po 30 až 45 minutách, dosahují maxima po 1 - 1.5 h. Zde se pro prodloužení tripu bere 1/3 až 1/2 původní dávky. Po dalších 2 hodinách se jinak začínají vytrácet. Po mnoha dávkách může MDMA pro někoho "ztratit svoje kouzlo", nepomáhá ani dlouhodobá přestávka. Příčiny jsou pravděpodobně spíše psychologické než neurofyziologické.

CHEMIE

MDMA (3,4-methylendioxymetamfetamin) je polosyntetický bílý krystalický prášek, chemicky blízký metamfetaminům.

PŮSOBENĺ

Zvyšuje krevní tlak a puls, sucho v ústech, skřípání zubů, nystagmus, nausea. Ve vyšších dávkách (předávkování) jsou příznaky podobné jako u amfetaminů: závratě, hyperkardie, nervozita. Ve vyvolané euforii lze snadno ignorovat příznaky nebezpečné dehydratace nebo přehřátí, vedoucí ke ztrátě vědomí, hospitalizaci, v horších případech k smrti. Postiženého je nutné zchladit, podávat vodu a ovocné nápoje, nikoli alkohol. MDMA též patrně způsobuje snížení hladiny serotoninů v mozku (udává se až o 30%), což by možná mohlo být příčinou objevujících se depresivních stavů. Bránit se lze používáním vitamínů. Neurotoxické změny i přes masové používání nejsou prokázány (výzkumy se prováděly pouze na laboratorních zvířatech). Příbuzné látky: MDA (3,4-methylendioxyamfetamin) byla populární krátce v 70. letech jako "droga lásky"; přízvisko se někdy používá i pro MDMA. Má větší stimulační účinky a je více toxická. MDE, MDEA (N-ethyl-methylendioxyamfetamin), často nazývána "Eva", má podobné účinky, méně komunikativní a emoční, více intelektuální. MMDA (3-methoxy-4,5-methylendioxyamfetamin) působí zajímavé halucinace při zavřených očích, vědomé sny.

Vše o.... Hašiši

3. března 2007 v 11:22 | Hulič |  O Většině Drogách
Hašiš:
Kostka,hnědé
haš, černý afghán, bhang, gandža, charas, kif, dagga (hashish, hash, Zero-zero, Kashmir, Lebanon) Kouření hašiše je stejně staré a oblíbené jako užívání marihuany. Již v roce 1845 osobnosti, jako byli Dumas, Hugo nebo Gautier založili první "Cannabis club" v Evropě - Klub Hašišínů (Le Club Des Haschichins). Fitz Hugh Ludlow (The Hashish Eater, 1857) požívání hašiše velebí jako nádherné duševní dobrodružství, zároveň však varuje od přílišné závislosti na něm i na jiných drogách. Na světových výstavách od roku 1860 až do počátku 20. Století byla vždy velkou atrakcí expozice "tureckého kouření hašiše" a ve stejné době se v Americe běžně prodávala neškodná a doporučovaná sladkůstka Hasheesh candy, hašiš kandovaný v javorovém cukru. Kuřárny hašiše byly otevřeny ve většině větších měst Ameriky a přetrvaly až do 20. Let našeho století. Účinek hašiše se projevuje nutkáním k naprostému klidu s příjemným sněním, zabarveným podle osobnosti. Čas a vztah k okolí je chápán zkresleně, je depersonalizace, narušení myšlení (porušení toku asociací, jako by někdo bral myšlenky). Změny zrakového vnímání přecházejí v iluze a (bohaté barevné) pseudohalucinace, porucha prostorového vnímání. Je narušena kritika, dochází k podobnému jednání jako u marihuany. Smyslové vnímání má zvýšenou intenzitu, člověk vidí to, na co myslí. Záleží na výchozí náladě, dávce a okolí. Literárně se hašišem zabýval např. Charles Baudelaire (Báseň o hašiši).

CHEMIE

Hašiš je vlastní pryskyřice konopí extrahovaná s tuky ve vařící vodě a vykrystalizovaná, činné látky jsou cannabinoly, hlavně THC. Vypadá jako hnědožlutá kostka, někdy do černa. 1.5 cm dlouhý váleček o průměru asi 6 mm by mohl být 1 gram a stojí u nás 200 - 500 Kč, podle kvality. Začerstva je pružný, pak tuhý, drolí se po zahřátí v plameni. Postupů extrakce hašiše z konopí je mnoho, včetně další izomerace pro zvýšení účinku. Též ve formě hašového oleje je látka ještě několikrát účinnější.

PŮSOBENĺ

Hašiš se nejčastěji kouří. Používají se krásné vodní dýmky, do kterých se nasype i třetina gramu a na jeden mocný zátah (zpočátku pomalu, než se rozhoří, pak víc a víc) inhaluje. Příznaky se objeví ihned, rauš po minutách, nejvýše po patnácti. Též se často nadrobí do cigaretového tabáku a ubalí se joint. Obluzení trvá 30 až 60 minut, vytrácí se po třech hodinách. Při ústním požití (pro začátek např. 2 g v jogurtu) je průběh delší. Hašiš působí 5x až 8x silněji než marihuana. Objevuje se sucho v krku, psychomotorické poruchy, hlad a žízeň, někomu může být velmi špatně a zvrací. Je poměrně málo vegetativních změn a poruch látkové přeměny. Nebezpečné jsou vysoké dávky (nad 20 mg THC) a chronické zneužívání. Při otravě stoupá v mozku serotonin. Není zkřížená tolerance s pravými halucinogeny. S alkoholem O.K., účinky se zesilují.

LÉČBA

Hašiš potencuje hypnotika, sedativa, ale i budivé aminy. Když se objeví atypický rauš, panický strach, působí dobře trankvilizéry, barbituráty i káva.

Vše o.... Heroinu

3. března 2007 v 11:21 | Hulič |  O Většině Drogách

Heroin:

Herák,pan H,háčko,age
Herák, diacetylmorfin (Horse, Smack, H, junk, happydust, scag, diamorphine, Poison, Cash) Heroin je klasická tvrdá droga. Funguje podobně jako morfin, stačí ale pětkrát až desetkrát menší dávka. Při podání má náhlý nárazový účinek (kick, flash). Mrtvola se pak najde s jehlou v žíle. Heroin proniká do mozku lépe než morfin, působí prudčeji, ale jeho účinek je kratší. Asi jednu až sedm hodin působí příjemný pocit uspokojení, nazývaný "high". W. S. Burroughs o tom píše: "Rok jsem se nekoupal ani si neměnil šaty a jen si každou hodinu vrážel jehlu do šlachovitého šedého strnulého masa konečné závislosti. ... Dokázal jsem se osm hodin dívat na špičku své levé boty. K činnosti jsem se vyburcoval pouze, když docházely přesýpací hodiny drogy. ... střeva jsou plná usedlých srůstů, což vyžaduje zákrok vykrajovačem jablek nebo jeho chirurgickým ekvivalentem."

CHEMIE

Acetylováním se z morfinové báze získává heroin (diacetylmorfin). Z 1kg morfinu se získá asi 100g heroinu. V řetězu prodejců každý řízne směs nějakým dalším svinstvem, aby zbylo taky na něho, a proto výsledná koncentrace dost kolísá (obvyklý obsah účinné látky býval v 70. letech asi 5%, dnes okolo 40%, u nás však až 80%). Z jednoho gramu heroinu se udělá asi 10 až 20 balíčků. Když je na černém trhu heroinu více, je směs bohatší a cena stejná. (Cena: dnes u nás i 800 kč za gram, běžně 200 Kč za dávku). V opačném případě je prášek slabý a cena vyšší. Toto kolísání často zapřičiňuje použití smrtelné dávky, většinou nechtěně - tzv. zlatá střela. Heroin vypadá jako hnědý, někdy bílý prášek se slabou octovou vůní, dnes dostanete i černý, ktrerý octem přímo zapáchá. Jedna normální střela bývá 10 mg čistého heroinu, u nezvyklého je však 60 mg smrtelná dávka. Když je čistý, stačí 2.5 mg, po 10 mg se lítá. Heroin se šňupá, vdechují se páry při zahřívání, nebo se aplikuje i. m. nebo i. v.: prášek se s přidáním citrónové šťávy rozehřeje ve vodě na lžičce nad plamenem, přefiltruje vatou a injikuje. Injikuje se nejen do žil, ale i do svalů. Pokud se vpichy chtějí utajit, píchá se třeba pod jazyk. Mezi závislými v Americe, kde je rozšířen AIDS jsou jehly už dlouho pasé, pouze se šňupe. Je-li nedostatek heroinu, užívají se z nouze velké dávky kodeinu s alkoholem. Asi 20 - 30 % kodeinu se tak mění v morfin. Kodein je obsažen např. v Alnagonu, který se míchá s vodou, vstřikuje do žíly a dochází k jeho přestavbě na opiát.

PŮSOBENĺ

Letální dávky parenterálně jsou 50 až 70 mg, při kombinaci s alkoholem a jinými látkami, ovlivňujícími dýchací centrum, ještě nižší (na to pozor!).

NÁVYK

Bylo zjištěno, že stačí deset heroinových injekcí, aby došlo ke kompletní závislosti. Heroinismus se pokládá za nejtěžší toxikomanii. Kromě všech nebezpečí způsobovaných morfinem je zde ještě riziko přenosu nemocí sdílením stříkaček a jehel mezi závislými. Desinfikace jehly, aby se nepřenesl třeba AIDS, je možné provést jejím ponořením na nejméně 30 s. do 15% roztoku odbarvovače, lepší je však obstarat si sterilní (levně v lékárnách, zdarma v Drop-in centrech apod.). Jako náhražka pro závislé se používá methadon, v Amsterdamu jej denně pro registrované osoby rozváží tzv. methadonový autobus.