Opiáty - podrobně

3. března 2007 v 11:28 | Hulič |  O Většině Drogách

Opiáty - podrobně:

opium pod.jpg
Účinky opia
Anglicky lékař dr. Madden sám učinil pokus s kouřením opia v Cařihradě a popisuje své dojmy takto: »Počal jsem s 1 granem; ale za 1/2 hodiny nepocítil jsem ani nejmenšího účinku. Vykouřil jsem tedy druhý gran; poněvadž jsem však po další půlhodině ještě žádné změny na sobě nepozoroval, užil jsem po třetí pilulky o 1/2 granu. Teprve po této dávce za půl hodiny počal jsem pozorovati zvláštní rozčilení. Byl to pocit neobyčejné blaženosti, jako kdyby se mé tělo i můj duch rozšiřovaly a uvolňovaly. Prostoru kolem mně přibývalo, z každého předmětu kolem sebe měl jsem radost a snil jsem s otevřenýma očima nadmíru příjemně. Nemaje již plné; vlády nad svým jednáním pospíšil jsem z kavárny domů, ale při každém kroku musil jsem se ovládati, abych své radosti nevhodným způsobem nepolevil. Váhy svého těla jsem při chůzi necítil, zdálo se mi, že se nad zemí vznáším a že mi žilami koluje tekutina, která mne činí neobyčejně silným a zároveň lehkým. Doma ulehl jsem rychle. Celou noc měl jsem nejrozkošnější sny. Ale ráno vzbudil jsem se nemocen, hlava jen třeštila, obličej byl na smrt bledý, vůle byla úplně skleslá a tělo tak slábo, že jsem byl několik dní na lože upoután.«
Patrně pan doktor na poprvé přebral.
Opiové opilce z povolání popisuje týž pozorovatel takto :
»Pohled na ně byl hrůzný; někteří byli opiem již nadobro zpiti a vyráželi nesouvislá slova, při čemž se jejich obličeje stále křečovitě stahovaly, oči se jim leskly příšerně, a celé jejich vzezření bylo děsivé. Takovýto účinek objevil se z pravidla po dvou hodinách a potrval 4-5 hodin. Dávky byly rozličné, od 2 granů do drachmy (= 3,2 g). Tělesná a mravní skleslost, která se však po této době dostavuje, jest skutečně hrozná. Chuť mizí docela, každé vlákno v těle se chvěje, a pohled na takového ubožáka budí soustrast i ošklivost. Mnozí sedí nehybně se shrbenou šíjí, skroucenými prsty a znetvořenými údy; a přece nedovedli vzdorovati novému pokušení. Byli nešťastní a bídní až do té doby, kdy se zase mohli obvyklému požitku oddati. Jakmile se dostavoval opojný účinek opia, zapomenuta byla tělesná sešlost, a z očí sršel oheň a život. Někteří mluvili zvučnými verši, jiní vzletnými obraty, a chovali se jako boháči nebo vladaři tohoto světa, kteří zlatem a statky, štěstím a krásou oplývají.«
Setkáme-li se tudíž na jedné straně s tisíciletým užíváním opia u četných národů v přední a zadní Asii, jehož účinek nikterak nelze nazývati zhoubným, nýbrž naopak při mírném a vhodném užití přímo blahodárným, a pozorujeme-li zase na straně druhé hrůzné následky, které plynou zejména z nemírného kouření téže látky, ptáme se přirozeně: Kterak lze vysvětliti rozličný tento zjev?
Již předem můžeme dojista tvrditi, že tu především na váhu padá způsob a míra tohoto požitku. V té věci chová se opium asi podobně jako líh. Avšak podrobnějším vyšetřováním lučebním poznány byly ještě další příčiny nápadného tohoto zjevu. Jestiť opium hmotou velice složitou, jak to při všech rostlinných šťávách nalézáme. Vždyť již Mulder před půl stoletím nalezl chemickým rozborem toto složení opia: Ve stu částech nalezeno bylo
· morfínu 6,3 procentních bodů
· narkotinu 7,7 procentních bodů
· kodeínu 0,7 procentních bodů
· narceínu 9,0 procentních bodů
· mekonínu 0,6 procentních bodů
· kyseliny mekonové 6,1 procentních bodů
· tuku 2,2 procentních bodů
· kaučuku 4,5 procentních bodů
· pryskyřice 2,7 procentních bodů
· rozpustné gummy 25,3 procentních bodů
· nerozpustné gummy 1,7 procentních bodů
· rostlinného mazu (bílkovin) 18,7 procentních bodů
· voda a ztráty činí 14,5 procentních bodů
Rizika
1. Největší riziko opiátů a z nich především heroinu plyne z faktu, že nikdy nevíte, kolik heroinu jste si v dávce vlastně koupili. Na černém trhu se objevuje heroin o průměrné čistotě 17-20%, často se však lze setkat s dávkou, jejíž koncentrace je 5% (a tedy "nefunguje"), také ale 90-100% (a ta spolehlivě zabíjí).
2. Další důležité riziko vyplývá ze způsobu užívání: uživatelé, kteří si drogu vpichují, riskují záněty žil a trombózu, někdy až smrtelnou embolii (ucpání mozkové, srdeční, plicní či ledvinné žíly sraženou krví).
3. Pokud si uživatelé vpichují drogu jehlou, kterou před nimi již někdo použil, zvyšuje se až k jistotě riziko zánětu žil, ale i zánětu jater, nákazy AIDS a v neposlední řadě také syfilidou a tuberkulózou a jinými nemocemi, které se obvykle šíří jinými cestami.
4. Další problém představuje tolerance: uživatel musí postupně svou dávku zvyšovat, aby tak dosáhl kýžených účinků. Výjimkou nejsou uživatelé, kteří denně spotřebují množství heroinu, jež by zabilo 10 i více lidí. Stačí ale na pár dní vysadit - třeba v bohulibém úmyslu přestat fetovat - a pak si dát stejnou dávku jako předtím. S vysokou pravděpodobností to bude poslední "rána" v uživatelově životě.
5. I když se uživateli podaří vyhnout všem výše uvedeným rizikům, zcela jistě ztratí své dosavadní přátele a většinou i rodinu. Užívat opiáty je "práce na plný úvazek" - na nic jiného než na shánění drog či peněz na ně není čas. Tak opiáty své uživatele zákonitě stahují na dno společnosti.
6. Uživatel heroinu potřebuje k "živení" své závislosti obrovská množství peněz - nejméně cca 40.000 Kč měsíčně. Protože není vzhledem k neustálému obluzení schopen pracovat, "musí" krást a dříve či později proto skončí ve vězení.
7. Obchod s heroinem podléhá pravděpodobně nejpřísněji organizovanému - zločineckému - obchodu. Dealeři heroinu neznají slitování a spory v této společnosti (třeba kvůli dluhům) se řeší pěstmi, noži a jinými zbraněmi.
heroinoverdose.jpg
Chemické složení
Účinnou látkou většiny přírodních a semisyntetických (poloumělých) opiátů je morfin a jeho deriváty, které se v těle vesměs metabolizují zpět na morfin. Nejčastěji zneužívanou látkou této skupiny je heroin (diacetylmorfin).

Ve dvacátém století byla připravena řada syntetických opiátů, z nichž nejčastěji užívanou (především při léčbě závislostí) látkou je metadon metadon (6-dimetylamino-4,4,difenyl-3-hepaton-hydrochlorid).
morfin vzorec.jpg
Historie
Vlastnosti makové šťávy byly známy již v době mezolitika (8 000 - 5 000 př. n. l.). Podle tureckých zdrojů je kolébkou máku země dvou řek - Mezopotámie. Sumeřané vskutku opium znali a užívali pro něj ideogram "hul," jenž je překládán jako "radost" či "veselí."
Užití opia dále zřejmě rozšířili asijští nomádští obchodníci ze Sýrie. Podle ústního podání se mák jako prostředek k utišení bolesti užíval již v 7. století. Jeho omamné účinky byly zřejmě známy i prvním egyptským lékařům. Arabové převzali opium od Egypťanů a dovezli ho do Indie, kde byl o století později, r. 1526, v době panství islámské říše, vybudován 1. státní opiový monopol. Několika různými cestami se pak šířilo opium na východ: od 8. do 11. století přes Perskou náhorní rovinu, rovinou Indu a Gangy a podél Himalájí k Bengálskému zálivu. Od údolí Nilu se znalost opia rozšířila na pobřeží Ománu, pak podle Barmy a od Indočíny k Malajskému poloostrovu, v 17. století také z Formosy do Číny.
Ve středomoří bylo opium známo jako prostředek k utišení bolestí již v době antiky. Ve starém Řecku nařezávali makovice za účelem získání opia. Rozlišovali mezi vytlačenou šťávou z plodů nebo z celé rostliny zvanou meconium a mléčnou šťávou makovic zvanou opos (od ní pak byl odvozen název opium). Ve starořeckých pověstech byly makovice zasvěceny bohu spánku Morfeovi. Z Řecka se poznání dostalo do Říma. Zde vymyslel osobní lékař císaře Nerona všeobecně účinný lék, zvaný theriak, který byl podáván s opiem.
Po mnoho století bylo opium pojídáno a popíjeno. S rozšířením tabáku v 16. a 17. století se vyvíjely techniky umožňující kouření opia. V Indii založila v 18. století anglická Východoindická společnost v Bengálsku opiový monopol. Legálně bylo opium dodáváno lékařům a lékárníkům Starého světa, kde se obzvláště v Anglii rozšířil konzum opia v 18. a 19. století. Tento problém byl tak závažný, že i klasik komunismu (budiž jeho jméno prokleto!) Karel Marx ve svém stěžejním díle "Kapitál" považoval za nutné ostře kritizovat zvyk londýnské dělnické třídy uspávat děti opiovým roztokem.

Na počátku 18. století se zhoubný návyk kouření opia začíná šířit v Číně. Je vydáno několik zákazů kouřit (1730, 1796, 1799 a 1800), poslední pod hrozbou těžkých trestů. V roce 1762 je opium dováženo do Číny ve velkém; zároveň je sem pašováno z Indie. Roku 1839 dala čínská vláda hodit do moře 1 227 000 kg opia dovezeného z Indie a zakázala další obchod s Anglií. V důsledku toho začala r. 1839 tzv. opiová válka, která skončila r. 1843 úplným vítězstvím Anglie (mír byl uzavřen 26. 8. 1843). Do Číny byl znovu zaveden dovoz opia, který zvláště po 2. opiové válce (1856 - 1858, event. 1860) mnohonásobně stoupl. Z Číny se kouření opia rozšířilo do celého světa. Kolem přelomu století bylo v Číně přes 20 milionů kuřáků opia, ve světě více než 100 milionů. V roce 1906 vydala čínská vláda Antiopiový výnos (podle něho mohly být pozemky, na nichž bylo započato s novou makovou kulturou, zabaveny; všichni kuřáci opia museli být sepsáni; nesměl znovu začít s kouřením; kdo by se kouření opia do jisté lhůty nevzdal, mohl být propuštěn; nesměly být otevírány nové opiové obchody a dosavadní úředně zapsané obchody mohly být uzavřeny, jestliže neprokáží, že jejich prodej opia se každoročně zmenšuje; kuřárny opia byly uzavřeny). Zároveň uzavřela Čína smlouvu s indickou vládou, podle které se měl od roku 1908 každoročně snížit dovoz opia o 10 %. Toto opatření však jen způsobilo nárůst množství pašovaného opia a morfinu.
Podle čínsko-anglické smlouvy měl být dovoz opia uzavřen koncem roku 1917. V té době se však v majetku opiového syndikátu v Šanghaji nacházelo velké množství indického opia, které bylo po dlouhém ujednání čínskými úřady zakoupeno a spáleno. Díky Antiopiovému ediktu byla maková kultura do r. 1917 potlačena, ale následné nepokoje v zemi umožnily její opětovný rozkvět.
Hnutí proti opiu v Anglii a USA vedlo r. 1909 k 1. mezinárodní opiové konvenci v Šanghaji. Tato konvence doporučila i ostatním vládám, aby následovaly Čínu v boji proti opiu. Šlo především o státy které dovážely opium do Anglie. 23. 1. 1912 podepsalo 12 států v Haagu mezinárodní opiovou úmluvu. Následně bylo opium, s výjimkou medicínského použití, mezinárodně kontrolováno a drogovými (dříve opiovými) zákony v mnoha zemích zakázáno. V Severní Americe byl schválen opiový zákon r. 1914, ve Francii r. 1916, v Holandsku a Belgii r. 1919, 1920 v Anglii, Československo ho schválilo podpisem versailleské mírové smlouvy r. 1920, ale prováděcí zákon vyšel až r. 1923.
19. 2. 1925 proběhla 2. mezinárodní opiová úmluva v Ženevě s účastí 34 států, která ustanovení z 1. konference ještě rozšířila. Opiová komise Spojených národů byla založena r. 1929. Tehdy připouštělo nelékařskou spotřebu opia 18 asijských států. Od té doby byly v dalších státech utvořeny opiové monopoly, takže r. 1952 byla volná spotřeba opia ještě v 7 zemích. Po 2. světové válce následovaly protokoly také v Lake Success, Paříži a New Yorku. Poslední významnější úmluvou je Jednotná úmluva o omamných látkách z New Yorku 1961. Přes zákaz a světové rozšíření morfinu a heroinu existují ještě ve 20. století, především v oblastech Asie, miliony poživačů a kuřáků opia.
Opium jako prospěšný lék a neúspěšná snaha o jeho postavení mimo zákon
Uvážíme-li pak, jak hrůzná líčení nás docházejí o zhoubném účinku opiové kuřby, nemůžeme se věru diviti, že se v Londýně utvořil spolek »Antiopium-Liga« proti užívaní opia. Tento ochranný spolek učinil k anglickému parlamentu podání, aby byl vydán zákon proti opiu. Avšak parlament, dávaje lékařsky vyšetřiti zhoubnost opia, nabyl od lékařů zcela neočekávaných dobrozdání. Neméně než 161 lékařů, kteří dílem sami opia užívali neb jeho účinek z Číny samotné znali, vyslovili se totiž velmi příznivě pro opium a vřele doporučovali mírné jeho užívání zvláště v tropických krajinách, chválíce oživující jeho účinek při dlouhých a namáhavých pochodech. Při této příležitosti bylo zjištěno, že vojenští lékaři pravideně předpisují vojínům na pochodech mírné dávky opia, dále že ho velbloudáři na pochodech pouští Rajputanskou užívají, aby spíše odolati dovedli náhlým změnám teploty; v Pendšabu spotřebuje se z téže příčiny nejvíc opia v zimě. Halkarasové, kteří se v Indii zabývají nošením osob na nosítkách a službou poselnou, vykonávají daleké cesty, zásobeni jsouce toliko rejží, opiem a nádobou k pití vody; podobně užívají indičtí námořníci Khalassové pravidelně opia, aniž by se na nich jevily škodlivé toho účinky. Tatarští kurýrové posilňují se na svých namáhavých cestách opiem, a stávají se toliko jím způsobilými, aby tak veliké námahy vydrželi. Ano i koňům dává se užívati opia, mají-li vykonati neobyčejně namáhavou a dlouhou cestu.
Ve všech těchto případech pojídá se opium v podobě malých kuliček, zvláště k tomu připravených, nebo se žvýká ve tvaru malých destiček, v nichž se ovšem jenom malá část opia nalézá.
Takovým dobrozdáním nebylo ovšem nepřátelům opia vyhověno. Nastal živý boj novinářský a vůbec literární, tak se dnes již čítá více než 3000 spisů, pojenávajících o opiu po stránce botanické, lučebné, lékařské, lékárnické, fysiologické, technické a národohospodářské, nečítajíc ani spisů směru historického, filosofického, mravního atd.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 vladka vladka | E-mail | Web | 30. srpna 2010 v 2:26 | Reagovat

http://lochneska.cz/marihuana-v-anglii-zakon Marihuana (cannabis) je v Británii protizákonná, Užívání konopí jako lék k utišení bolesti je trestný čin také. Více info na daném linku.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama